Před pěti lety můj syn Ondřej opustil svou ženu Lucii a jejich čerstvě narozená dvojčata kvůli jiné ženě. Dodnes se nedokážu smířit s jeho rozhodnutím a novou přítelkyni nikdy nepřijmu. Každý den mě pronásleduje otázka, zda je možné odpustit vlastnímu dítěti, když zničí rodinu.
Jmenuji se Marie a vždy jsem byla přesvědčená, že rodina je nade vše. Po svatbě mého syna Tomáše jsem se snažila být tou nejlepší tchyní, ale jednoho dne mi snacha Jana řekla, že bych měla chodit méně často. Ta slova mě zasáhla víc, než jsem čekala, a změnila celý náš vztah. Když mě však Jana jednoho dne zoufale zavolala o pomoc, musela jsem se rozhodnout, jestli dokážu překonat svou hrdost.
Všechno začalo prudkou hádkou s mojí nejlepší kamarádkou Lenkou, která zpochybnila moji schopnost postavit se na vlastní nohy po rozvodu. Její slova mě zasáhla víc, než bych čekala, a donutila mě přehodnotit svůj život i naše přátelství. Tahle cesta mě naučila, že někdy musíme ztratit jistoty, abychom našli sami sebe.
Jmenuji se Alexandra a stojím na křižovatce svého života. Touha po druhém dítěti mě rozděluje s manželem Petrem, který už další dítě nechce. V příběhu popisuji bolestné rozhovory, rodinné konflikty a vnitřní boj mezi láskou a vlastním snem.
Letos v létě jsme s manželkou místo dovolené v zahraničí vyrazili poznávat krásy Česka. Pozvání od švagrové Jitky do jejího domu v Krkonoších mělo být vrcholem naší cesty, ale místo očekávaného tepla rodinného kruhu nás čekalo napětí, ticho a staré křivdy. Příběh o tom, jak těžké je někdy najít společnou řeč i s těmi nejbližšími.
Každou sobotu jezdím s manželkou Lenkou k jejím rodičům stavět kůlnu. Práce je úmorná a odměna mizivá, ale největší šok mě čekal, když jsem zjistil, proč švagr Petr tak ochotně pomáhá. To, co jsem objevil, otřáslo celou naší rodinou a donutilo mě přehodnotit, co znamená důvěra.
Jmenuji se Petra a vyrůstala jsem v rodině, kde máma byla vždy tichá a laskavá, zatímco zbytek příbuzenstva se hádal o každou maličkost. Dlouhé roky jsem sledovala, jak mámina klidná povaha naráží na aroganci a povýšenost ostatních, což vedlo k nekonečným sporům a bolestivému odcizení. V tomto příběhu popisuji, jak mě rodinné konflikty poznamenaly a jak těžké je najít odvahu postavit se vlastní krvi.
Jmenuji se Karel a byl jsem nejmladším vedoucím oddělení v naší pražské firmě. Rozhodl jsem se, že je čas, aby můj zástupce, pan Oldřich, odešel do důchodu, ale všechno se zvrtlo. Můj plán způsobil rozkol v týmu, odhalil pravé charaktery lidí kolem mě a donutil mě přehodnotit, co vlastně znamená být dobrým šéfem.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, jak těžké může být začít vlastní rodinu, když minulost a očekávání rodičů visí nad každým mým rozhodnutím. Po svatbě s Petrem jsme se těšili na první dítě, ale jeho matka, paní Novotná, nám nedala ani chvíli klidu. Musela jsem najít sílu postavit se jí, abych ochránila své manželství i sebe.
Jmenuji se Martina a nikdy jsem si nemyslela, že obyčejná procházka s kočárkem se stane scénou, na kterou nezapomenu. Vždy jsem byla tichá a nenápadná sousedka, ale když mi paní Novotná vtrhla do soukromí, musela jsem se postavit sama za sebe. Ten den jsem pochopila, jak těžké je chránit své dítě nejen před světem, ale i před vlastní komunitou.
Jmenuji se Zuzana a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset volit mezi rodinou a vlastním klidem. Můj syn Tomáš a jeho žena Klára mají dvě malé děti a nedávno si pořídili dům, ale jejich štěstí se rychle změnilo v boj o přežití. Když Klára zjistila, že je znovu těhotná a nemůže se vrátit do práce, všechno se obrátilo vzhůru nohama a já jsem byla postavena před rozhodnutí, které mi trhalo srdce.
Jednoho deštivého odpoledne jsem svému synovi Lukášovi řekla, že už nemohu hlídat jeho dceru Aničku. Místo pochopení přišla vlna výčitek a rodina se rozpadla na dva tábory. Teď přemýšlím, jestli jsem měla právo myslet na sebe, nebo jestli jsem zradila vlastní krev.
