Jmenuji se Eliška a s manželem Václavem jsme celý život budovali náš malý ráj na zahradě v malé vesnici u Litomyšle. S přibývajícími roky a ubývajícími silami jsme doufali, že nám naše děti a vnoučata pomohou, ale místo toho se naše rodinné vztahy začaly komplikovat kvůli penězům a očekáváním. Příběh o tom, jak se láska, soběstačnost a rodinné hodnoty mohou střetnout s realitou stáří a nepochopení.
Celý život jsem se snažil od svého otce distancovat, protože jsem měl pocit, že mi nikdy nerozuměl. Jedna nečekaná debata v práci mě ale donutila přehodnotit svůj postoj a začít pátrat po tom, co se vlastně v naší rodině dělo. Nakonec jsem zjistil, že někdy je potřeba překročit vlastní stín a otevřít oči i srdce.
Jmenuji se Marie a jsem matka, která sleduje, jak její syn Tomáš mizí v nešťastném manželství. Moje snaha ho zachránit naráží na hradby mlčení, nepochopení a rodinných konfliktů. Toto je můj příběh o lásce, bezmoci a naději na smíření.
Můj život se obrátil naruby, když jsem se stala matkou, a prosba o pomoc od mé maminky spustila lavinu nečekaných událostí. Teď mají rodiče bydlet rok u nás a já se zmítám mezi láskou, výčitkami a potřebou chránit vlastní rodinu. Dokážu zůstat sama sebou, aniž bych ztratila své nejbližší?
Jmenuji se Marie a celý život jsem žila pro svého syna. Po rozvodu jsem se snažila být tou nejlepší matkou, ale jeden nevinný požadavek na mou snachu všechno změnil. Teď stojím před troskami vztahu se svým jediným dítětem a ptám se sama sebe, kde jsem udělala chybu.
Jako mladý kluk z pražského Žižkova jsem svou první výplatu v roce 1959 dal mamince, protože jsem věřil, že jí tím pomůžu. Po více než šedesáti letech jsem ten stejný peníz našel schovaný v krabici spolu s dopisem, který mi obrátil život naruby. Tohle je příběh o lásce, oběti a rodinných tajemstvích, která nás formují.
Jmenuji se Marie a už několik let se cítím jako vetřelec v domě vlastní dcery. Můj zeť Pavel mě odmítá a já nevím, jestli jsem opravdu problémem já, nebo jestli v jejich rodině existuje něco, co mi zůstává skryto. Tento příběh je o bolesti, nepochopení a touze po přijetí.
Jednoho deštivého rána jsem se pohádala se sestrou a rozhodla se odejít z domova, i když jsem věděla, že tím nechávám mámu samotnou na statku. Moje sestra mě označila za sobce, ale já jsem cítila, že už nemůžu dál žít jen pro ostatní. Teď, když jsem ve velkém městě, se ptám sama sebe, jestli jsem opravdu udělala správnou věc.
Jmenuji se Růžena a celý život jsem si myslela, že jsem ta nejlepší babička. Všechno se změnilo během jedné osudové noci, kdy u mě přespávala moje vnučka Ema a já jsem ji nedokázala ochránit. Toto je můj příběh o vině, lásce a těžké cestě k odpuštění v naší rodině.
Po letech dřiny jsme s manželem koupili vysněný dům. Netušila jsem, že největší hrozba přijde od mé vlastní sestry a jejího muže. Jejich intriky rozbily naši rodinu a já musela přehodnotit, co pro mě znamená důvěra a rodina.
Od osmnácti jsem musela platit tátovi nájem za svůj vlastní pokoj. Teď, když je starý a nemá peníze, očekává, že se o něj postarám. V tomhle příběhu přemýšlím, co pro mě znamená rodina, povinnost a odpuštění v české realitě.
Vyprávím o dni, kdy můj tchán v naší kuchyni vyslovil to, co jsem si nikdy nedokázala představit: zpochybnil otcovství mého syna. To, co následovalo, byl vír nedůvěry, bolesti a hledání pravdy i odpuštění. Je to příběh o lásce, zradě a o tom, kolik toho rodina dokáže unést.
