Jmenuji se Eva a po tragické smrti mého manžela jsem sama vychovávala syna Tomáše. Věřila jsem, že když mu dám všechno, co mám, vyroste z něj slušný a vděčný muž. Ale když si přivedl domů svou ženu Lucii, začaly se v naší rodině odehrávat konflikty, které mě donutily přehodnotit celý svůj život.
Jsem Marie, matka tří dětí a babička pěti vnoučat. Celý život jsem se obětovala pro rodinu, ale teď, když jsem stará, zůstala jsem sama. Přemýšlím, kde se stala chyba a proč je samota ve stáří tak krutá.
Jmenuji se Lenka a celý život jsem bojovala s tím, že naše rodinné oslavy pravidelně narušovali nepozvaní příbuzní. Snažila jsem se najít odvahu a způsob, jak jim dát najevo, že jejich chování není v pořádku, ale místo toho jsem rozpoutala rodinnou bouři. Nakonec jsem musela čelit otázce, co je důležitější: klid v rodině, nebo vlastní hranice.
Jmenuji se Eliška a celý život jsem žila pro druhé, až jsem zapomněla žít pro sebe. Vdala jsem se mladá, ne z lásky, ale z povinnosti, a když mě po letech manžel opustil, zůstala jsem sama a ztracená. Teď hledám odpověď na otázku, jestli ještě někdy najdu smysl a štěstí.
Jmenuji se Jana a po šestnácti letech manželství mi manžel oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět, ale zároveň jsem si vzpomněla na radu své maminky, která mi kdysi říkala, že člověk musí znát svou hodnotu. Příběh o zradě, rodinných konfliktech a hledání vlastní síly v těžkých časech.
Jmenuji se Jana a po rozvodu s Václavem jsem si myslela, že už mě v životě nic nepřekvapí. Když mi ale po patnácti letech zazvonil telefon a na druhém konci byl on, nemocný a zoufalý, musela jsem se rozhodnout, jestli mu podám pomocnou ruku. Společně s našimi dětmi, Tomášem a Alenou, jsme se ocitli před těžkou zkouškou, která nás nakonec spojila víc, než jsme si kdy dokázali představit.
Jmenuji se Tomáš a v padesáti čtyřech letech jsem se rozhodl zůstat sám, i když mi okolí neustále radí, abych si našel novou ženu. Po bolestivém rozvodu a letech samoty jsem si uvědomil, že klid a svoboda mají pro mě větší hodnotu než společenské očekávání. Nedávná návštěva mého kamaráda Petra mě přiměla znovu přemýšlet o lásce, věku a o tom, co vlastně znamená být šťastný.
Když mě dcera Klára požádala, abych se na týden nastěhovala a pomohla jí s vnukem Matýskem, netušila jsem, jak hluboko sahají jejich problémy. Během těch několika dnů jsem zjistila, že nejde jen o hlídání dítěte, ale o rozpadající se rodinu a zoufalou potřebu podpory. Musela jsem se rozhodnout, jak moc se do jejich života vměšovat a jestli vůbec ještě umím být oporou.
Jmenuji se Anna Novotná a nikdy nezapomenu na noc, kdy mi květované šaty změnily život. Místo tance a smíchu jsem stála v dešti před školou, zatímco mi slzy stékaly po tváři. Ten večer jsem pochopila, jak moc dokáže nespravedlnost bolet, ale i to, že rodina a přátelé jsou tím největším opěrným bodem.
Můj tříletý syn Erik se utopil v rybníku za naším domem. V příběhu popisuji bolest, vinu i rozpad rodiny, která se snaží vyrovnat s nenahraditelnou ztrátou. Otevírám otázky rodičovské odpovědnosti, sousedských vztahů a síly komunity v těžkých chvílích.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy se mi narodila dcera Markétka – dítě, které v očích nosilo staletou moudrost. Její pohledy a gesta připomínaly mého zesnulého dědečka, což v naší rodině otevřelo staré rány i nevyřčená tajemství. Příběh o tom, jak jeden malý človíček dokázal změnit celý náš pohled na minulost i budoucnost.
Jednoho dne mi zavolala sousedka a oznámila mi, že moje snacha odvezla vnoučata a řekla, že už je nikdy neuvidím. V tu chvíli se mi zhroutil svět a začala jsem přemýšlet, kde se stala chyba. Příběh o rodinných konfliktech, nepochopení a touze po smíření.
