Jsem Jana, čtyřicetiosmiletá žena, která už přes dvacet let žije v Praze. Po jedné návštěvě rodného domu na Vysočině jsem se ocitla v konfliktu s rodinou, když mi sestra Zuzana navrhla, abych prodala svůj byt a vrátila se domů. Když se druhý den objevil bratr Martin s košíkem jablek a omluvou, musela jsem se znovu zamyslet nad tím, co pro mě vlastně znamená rodina a domov.
Můj život se obrátil vzhůru nohama, když jsem zjistila, že muž, kterého miluji, je ženatý. Prošla jsem bolestí, zradou i vztekem, ale nakonec jsem našla sílu postavit se nejen jemu, ale i sobě. Toto je můj příběh o ztrátě iluzí, odvaze a malém vítězství nad vlastní slabostí.
Jmenuji se Eva Novotná a právě jsem zjistila, že můj manžel Petr má už několik měsíců poměr. Naše dvě děti, Tereza a Matěj, jsou uprostřed našeho rodinného rozkladu a já nevím, jestli mám zasáhnout a chránit je, nebo jim dovolit, aby si samy utvořily názor. Každý den bojuji s pocitem viny, strachu a bezmoci, zatímco se naše rodina rozpadá před očima.
Celý život jsem věřila, že rodina drží pohromadě, ale když jsem potřebovala pomoc nejvíc, má vlastní matka mě odmítla. Musela jsem se vyrovnat s tím, že pro ni nejsou její vnoučata prioritou. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit, co vlastně znamená být rodinou.
Vyrůstala jsem v rodině, kde ženy byly dokonalé hospodyňky a muži se o domácnost nestarali. Když mi syn řekl, že uklízení je ženská práce, pocítila jsem vztek i smutek a začala přehodnocovat svůj život. Příběh o tlaku být dokonalou ženou, rodinných stereotypech a hledání vlastní hodnoty.
Jmenuji se Lucie a poslední roky mého života se změnily v nekonečný kolotoč povinností, zatímco můj manžel Tomáš se uzavřel do sebe a přestal být součástí našeho světa. Každý den bojuji s pocitem selhání, když vidím, jak jiné ženy zvládají práci, děti i domácnost s lehkostí, zatímco já mám pocit, že se topím. Přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je ještě možné najít cestu zpět k sobě i k němu.
Můj příběh začíná v okamžiku, kdy se můj osmdesátiletý nevlastní otec František ocitá na rozcestí mezi samostatností a nutností přijmout pomoc. Bojuji s jeho tvrdohlavostí i vlastními výčitkami, zatímco se snažím najít způsob, jak mu být oporou, aniž bych ho připravila o důstojnost. Vše se odehrává na pozadí rodinných konfliktů, nevyřčených křivd a každodenních starostí, které zná snad každý z nás.
Jmenuji se Tereza a celý život žiju ve stínu svého bratra. On dostal byt, já jen příkazy a zákazy. Teď stojím před rozhodnutím: buď zůstanu v domě, kde mě nikdo neposlouchá, nebo půjdu vlastní cestou, i když to znamená začít úplně od nuly.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn postaví před tak těžké rozhodnutí. Musím si vzít hypotéku, abych mu pomohla k vlastnímu bydlení, ale bojím se, že tím ohrozím celý svůj život. Příběh o rodinných poutech, obětech a hranicích, které někdy musíme nastavit i těm nejbližším.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se jednoho dne ocitnu v situaci, kdy na mě můj vlastní syn bude křičet kvůli tomu, že prý jsem příliš důvěřivá. Všechno začalo jedním telefonátem a skončilo hádkou, která roztrhla naši rodinu na kusy. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu tak naivní, nebo jestli je problém někde úplně jinde.
Jednoho deštivého večera jsem se přestěhovala k dceři Janě, protože už jsem nezvládala být sama. Místo domova jsem ale našla jen pocit, že jsem hostem, který překáží. Teď hledám cestu, jak znovu najít své místo v rodině a jak se s dcerou sblížit.
Přijala jsem do svého bytu sestřenici v nouzi, protože jsem věřila, že rodina je nade vše. Po několika měsících jsem zjistila, že mě okrádá, a musela jsem čelit nejen její zradě, ale i vlastní naivitě. Teď přemýšlím, jestli je možné znovu někomu věřit a kde leží hranice mezi pomocí a sebeobranou.
