Jmenuji se Lucie a už několik měsíců žiju na hraně svých sil. Zatímco já se snažím udržet naši rodinu nad vodou, můj manžel Petr jako by žil v jiném světě. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela postavit nejen jemu, ale i sama sobě, abychom mohli znovu najít cestu k sobě.
Jednoho deštivého večera jsem na mámině nočním stolku našla její závěť, ve které mě úplně vynechala. Od té chvíle se náš vztah změnil a já se snažím pochopit, proč to udělala. I když vím, že mě máma milovala, odpuštění je pro mě zatím nemožné.
Jmenuji se Veronika a nikdy bych nevěřila, že se mi život během jednoho večera obrátí vzhůru nohama. Zrada mé sestry a manžela mě zasáhla na nejcitlivějším místě a donutila mě přehodnotit, co vlastně znamená rodina a důvěra. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit naše životy.
Jmenuji se Gabriel a pracuji v kanceláři plné rutiny a ticha. Když mě nová kolegyně Magdaléna pozvala na procházku po práci, netušil jsem, že jeden obyčejný večer převrátí můj život naruby. V ten den jsem musel čelit pravdám o sobě, své ženě i o tom, co znamená být skutečně sám.
Po odchodu našich dětí z domova jsem se cítil ztracený a osamělý. Spolu s manželkou Jitkou jsme museli čelit nejen tichu v bytě, ale i dávno nevyřčeným otázkám o našem vztahu a budoucnosti. Nakonec jsme však objevili nové radosti a smysl života, který jsme kdysi dávno ztratili v každodenním shonu.
Jmenuji se Marie a dvakrát do roka posílám svému nejstaršímu vnukovi Tomášovi peníze na studia. Jeho sestry mi vždycky zavolají, poděkují a povypráví, co si za peníze koupily, ale Tomáš se nikdy neozve. Tohle ticho mě bolí víc, než bych si kdy dokázala představit.
Jmenuji se Marie a celý život jsem dřela, abych své dceři Simoně zajistila lepší život. Teď, když už nemám z čeho dávat, se mi vzdaluje nejen ona, ale i můj milovaný vnouček. Bolí mě, že možná pro ně znamenám jen peněženku, a přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Jednoho deštivého večera mě manžel Petr opustil v polorozpadlém domě na Šumavě s naší dcerou Klárou. Zůstaly jsme samy, bez peněz, bez podpory, jen s nadějí, že dokážeme začít znovu. Tento příběh je o tom, jak jsme se postavily na vlastní nohy, našly odvahu a znovu objevily štěstí.
Celý život jsem obětovala svým dětem, ale teď, když mě nejvíc potřebuju, jsem na všechno sama. Zoufalství mě dohnalo k tomu, abych jim pohrozila prodejem domu, pokud mi nezačnou pomáhat. V srdci cítím bolest, v hlavě mám tisíc otázek – jak jsme se sem dostali?
Vracím se po letech z ciziny domů, ale moje děti mě téměř nenavštěvují a nevolají. Vždy jsem se snažila být dobrou matkou, ale po rozvodu s manželem, který odešel za jinou, se všechno změnilo. Teď přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance to napravit.
Každý Štědrý den jsem byla tou, která držela rodinu pohromadě, ale letos jsem už nemohla dál. Rozhodla jsem se změnit tradici a zapojit všechny, což vyvolalo nečekané napětí i dojetí. Nakonec jsme zjistili, že opravdová rodina vzniká až tehdy, když se o břemena i radosti dělíme všichni.
Letos jsem se rozhodla neslavit narozeniny, protože jsem na dně s penězi a život mě drtí. Jenže moji přátelé mě překvapili a ukázali mi, že opravdové přátelství je silnější než stud a beznaděj. V příběhu popisuji, jak těžké je přijmout pomoc, když máte pocit, že už nemáte co nabídnout.
