Všechno začalo jedním výbuchem vzteku v naší malé kuchyni na Žižkově. Máma, majitelka vyhlášené pekárny, vždycky tvrdila, že si poradíme sami – dokud se náš svět nezačal hroutit. Právě tehdy jsme zjistili, že rodina může být nejen břemenem, ale i záchranným lanem.
Všechno začalo jedním rozhovorem u kuchyňského stolu, kdy mi syn navrhl prodat dům, ve kterém jsem prožila celý život. Musela jsem čelit nejen svým vzpomínkám a strachu z neznáma, ale i rodinným konfliktům, které vypluly na povrch. Nakonec jsem však zjistila, že někdy je třeba pustit minulost, abychom mohli najít nový smysl života.
Sedím v kuchyni a sleduji, jak moje dcera Anna spěchá do práce, zatímco její malý syn zůstává v péči chůvy. Nedokážu pochopit, proč se s manželem rozhodli mít dítě právě teď, když oba žijí jen svou kariérou. V příběhu se potýkám s vlastními pocity viny, nepochopení a touhou po rodinné blízkosti, která se mi zdá být nenávratně ztracená.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu jediná, kdo drží naši rodinu nad vodou. Každý den se potýkám s vnitřním bojem mezi láskou a zklamáním, protože můj manžel Petr už dlouho nenese žádnou odpovědnost za naši finanční situaci. Hledám cestu, jak znovu najít úctu k němu i k sobě samé.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že obyčejná návštěva u rodičů může roztrhnout rodinu na kusy. Můj syn Matýsek toužil po chvílích s babičkou a dědou, ale já jsem věděla, že za zavřenými dveřmi našeho domu se skrývá víc než jen rodinné teplo. Tohle je příběh o tom, jak těžké je žádat o pomoc, když se z ní stane zbraň.
V den pohřbu paní Novotné, ženy, která mi po smrti mé maminky pomohla přežít v Praze, se mi v hlavě honí vzpomínky na všechny chvíle, kdy mi byla oporou. Vzpomínám na naše společné večery, její laskavost i na to, jak mě naučila postavit se na vlastní nohy. Její odchod mě nutí přemýšlet, co vlastně znamená rodina a jestli si někdy dokážeme opravdu vážit těch, kteří nám nejsou pokrevně blízcí, ale přesto jsou naším domovem.
Jmenuji se Luboš a před dvaceti lety jsem opustil svou dceru Kláru, abych mohl pracovat v Německu a zajistit jí lepší budoucnost. Dnes, když je jí třicet dva, se snažíme najít cestu zpět k sobě, i když mezi námi zůstává spousta nevyřčených slov a bolesti. Tento příběh je o vině, odpuštění a o tom, jak těžké je napravit to, co jsme kdysi ztratili.
Jmenuji se Eliška a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám k oltáři jít s otcem, který mě opustil, nebo s nevlastním tátou, který mě vychoval? Vše vyvrcholilo na rodinné oslavě, kde se staré rány znovu otevřely. Teď nevím, jestli mám poslouchat své srdce, nebo rodinná očekávání.
Jednoho večera se mi zhroutil svět, když mi můj vlastní syn Petr oznámil, že mě vydírá kvůli podílu na našem domě. V zoufalství jsem hledala oporu ve víře a modlitbě, abych překonala bolest zrady a našla cestu ke smíření. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila odpouštět a znovu věřit v rodinu, i když mě vlastní krev zradila.
Jmenuji se Alice a ve čtyřiačtyřiceti letech jsem zjistila, že jsem těhotná. Jsem sama, bez partnera, a stojím před rozhodnutím, které mi převrací život naruby. Sdílím svůj příběh, protože doufám, že mi někdo z vás poradí nebo alespoň porozumí.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem hledala lásku své matky, která pro mě byla spíš cizí paní než rodičem. Po letech ticha a odcizení jsem jí řekla, že ode mě může čekat jen narozeninový dárek – nic víc. V tomto příběhu popisuji, jaké to je vyrůstat bez mateřské lásky a jak těžké je najít v sobě odpuštění.
Jednoho letního večera jsem stál u grilu, když se mi rozpadl celý svět. Můj otec, kdysi hrdina našich rodinných setkání, se propadl do závislosti a já musel najít sílu postavit se nejen jemu, ale i sobě. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a odvaze začít znovu.
