Uprostřed bouřlivého rodinného oběda jsem se rozhodla, že svůj dům odkážu vnučce Kláře, protože můj syn Petr se o mě nikdy pořádně nezajímal. Tato volba vyvolala v naší rodině vlnu nevole, zvlášť když se do našeho života začala znovu vměšovat bývalá snacha Lucie. Příběh je o tom, jak těžké je odpustit, zůstat věrný sám sobě a najít odvahu postavit se za své rozhodnutí.
V jediném okamžiku jsem přišel o otce a vzápětí i o důvěru v matku. Vyprávím svůj příběh o zradě, rodinných tajemstvích a boji za spravedlnost. Dodnes se ptám, zda je možné odpustit člověku, který mi vzal nejen peníze, ale i jistotu v životě.
Jsem Jana a nikdy jsem si nemyslela, že mě rodinné dědictví může takhle zranit. Když tchán s tchyní rozhodli, že dům přepíšou na mladší švagrovou, cítila jsem se zrazená nejen za sebe, ale hlavně za svého muže. Od té chvíle jsem s nimi nepromluvila a stále hledám odpověď na otázku, proč je spravedlnost v rodině tak těžká.
Po smrti mého bratra Tomáše jsem zůstala sama s krabicí starých fotek a pocitem, že pro naši rodinu už nic neznamenám. Vždycky jsme byli s Tomášem nerozluční, ale jeho žena Jana mě po jeho smrti odsunula stranou a všechno zdědila. Teď se snažím pochopit, kde se stala chyba a jestli mám ještě právo bojovat o místo v rodině.
Před deseti lety mi otec předal klíče od svého milovaného domu. Nyní je jeho přítomnost neustálým stínem a já se cítím uvězněn v cyklu povinnosti a viny.
