Po dvaceti letech manželství jsem se ocitla před rozhodnutím, které změnilo celý můj život. Odmítla jsem dál pečovat o manželovu psychicky nemocnou matku, protože jsem už nemohla – a on mi to nikdy neodpustil. Teď stojím sama a přemýšlím, jestli jsem byla sobecká, nebo jestli jsem si jen zachránila vlastní duši.
Cítím se zahlcená životem se svým stárnoucím otcem a nejsem si jistá, jaké kroky podniknout dál. Doufám, že se spojím s lidmi, kteří to chápou a mohou nabídnout nějakou radu.
Jana a Tomáš si představovali klidný život v malebné chatě u jezera, daleko od chaosu jejich městské existence. Avšak neúnavná očekávání jejich rodiny je držela připoutané k životu, který nikdy nechtěli. Navzdory jejich snahám se osvobodit se ocitli uvězněni v cyklu obětí a nenaplněných snů.
Opět jsem se snažila vysvětlit, že teta Alena nemůže zůstat sama ve svém starém domě; potřebuje se přestěhovat. Moje maminka má 70 let a já mám svou vlastní rodinu, o kterou se musím starat.
