Sedím na lavičce v parku, žvýkám včerejší rohlík a přemýšlím, kde se to všechno pokazilo. Moje manželství s Lenkou je jako nekonečný boj, ale překvapivě je to její matka, paní Novotná, kdo mi podává pomocnou ruku. Zjišťuji, že někdy jsou naše předsudky tím největším nepřítelem.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila podle pravidel své matky. Všichni mi záviděli, že mám všechno, ale nikdo netušil, jaké to je být neustále pod kontrolou. Jednoho dne se všechno zlomilo a já musela čelit pravdě o našem vztahu i sama o sobě.
Jmenuji se Lucie a myslela jsem si, že s Petrem máme všechno – lásku, důvěru, společné sny. Když jsem ale zjistila, že mě Petr podvedl, zhroutil se mi svět. Teď stojím před rozhodnutím, jestli dokážu odpustit a zkusit začít znovu, nebo jestli je lepší odejít.
Jsem Jana a celý život jsem bojovala s tím, že moje matka nikdy neuznala mé volby. Teď, když mám syna s Downovým syndromem a manžela, který se snaží, jak může, mě matka neustále ponižuje a srovnává s vlastním pohodlným životem. Její slova mě bolí víc než jakýkoli nedostatek peněz.
Dva roky zpátky jsme s manželem udělali rozhodnutí, které mělo změnit náš život. Poslali jsme děti k babičce, abychom si mohli vydechnout a řešit nové bydlení, ale náš nejmladší syn se už první večer dožadoval návratu domů. Od té chvíle se naše rodina začala pomalu rozpadat a já stále přemýšlím, jestli jsme neudělali chybu, kterou už nikdy nenapravíme.
Když jsem se rozhodla pečovat o nemocnou tchyni, moje vlastní máma mi to nemohla odpustit. Vzpomínky na otce, který nás opustil, se mi vrátily a já musela čelit nejen rodinným konfliktům, ale i otázce, co vlastně znamená být dcerou. Příběh o vině, loajalitě a hledání vlastního místa mezi dvěma rodinami.
Už pět let se starám o paní Věru, matku své nejlepší kamarádky. Každý den bojuji s pocitem vděčnosti i vyčerpání, protože nevím, kdy a jestli vůbec mám právo říct dost. Píšu svůj příběh, abych zjistila, jestli v tom nejsem sama a kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
Jmenuji se Jana a po šestnácti letech manželství mi Petr oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět a já si vzpomněla na radu své maminky, která mě vždy varovala před tím, co znamená skutečné štěstí. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jak dál žít pro sebe i naši dceru Aničku.
Když jsem poprvé potkala svou budoucí tchyni Alenu, naše vztahy byly napjaté a plné nedůvěry. Přes veškerou snahu jsem si ji nedokázala získat, až do chvíle, kdy nás nečekaná rodinná krize donutila spolupracovat. Právě v těch nejtěžších chvílích jsme našly cestu k sobě a proměnily napětí v opravdovou rodinnou oslavu.
Jmenuji se Marie a v šedesáti třech letech jsem zjistila, že můj manžel Karel si píše s jinou ženou. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a musela jsem najít sílu čelit pravdě i vlastní nejistotě. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo někdy stál před podobnou volbou: mlčet, nebo bojovat o to, co je nám drahé.
Tři měsíce jsem se neozvala své mámě. Všechno začalo jednou hádkou, která změnila náš vztah. Teď mě manžel tlačí, abych jí zavolala, ale já nevím, jestli jsem na to připravená.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní tchyně donutí opustit domov. Čtyři roky jsme s manželem Petrem a naším synem žili v jejím bytě, kde se z každodenních hádek stalo peklo. Teď, když jsme konečně pryč, se ptám sama sebe, jestli jsem udělala všechno správně.
