Jednoho podzimního odpoledne mi sousedka Jana přiznala, že miluje mého manžela Petra. Tato slova otřásla základy našeho třicetiletého manželství a postavila mě před rozhodnutí, která jsem si nikdy nedokázala představit. V příběhu popisuji bolest, zradu i sílu hledat odpovědi na otázky, které si klade mnoho českých žen.
Jmenuji se Nora a celý život jsem se snažila držet naši rodinu pohromadě. Když jsem převedla svůj byt na vnučku Kláru, věřila jsem, že dělám správnou věc – netušila jsem, že tím ztratím vlastní dceru. Teď stojím před troskami našeho vztahu a zoufale hledám cestu zpět.
V šedesáti letech jsem s manželem zjistila, že naše děti nás už nepotřebují. Prožívám bolest z prázdného hnízda, hledám smysl a ptám se, jak dál žít, když se role rodiče rozplyne. Sdílím svůj příběh, abych našla útěchu a radu.
Jmenuji se Veronika a nikdy bych nevěřila, že se mi život během jednoho večera obrátí vzhůru nohama. Zrada mé sestry a manžela mě zasáhla na nejcitlivějším místě a donutila mě přehodnotit, co vlastně znamená rodina a důvěra. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit naše životy.
Jsem matka, která vychovávala syna sama poté, co nás manžel opustil s dluhy. Po letech se bývalý manžel vrátil a syn se ke mně začal chovat odtažitě, až mě nakonec zradil způsobem, který jsem nečekala. Teď se snaží vše napravit, ale já nevím, jestli mu to dokážu odpustit.
Můj manžel Petr trval na tom, že jeho nemocná babička Marie se k nám musí nastěhovat. Já jsem se bála, že to nezvládneme, ale Petr mě neposlouchal. Když jsem se postavila na odpor, sbalil si kufry a pohrozil rozvodem.
Jmenuji se Jana a už rok žiji pod jednou střechou s tchyní, která mi pomalu, ale jistě bere pocit domova. Každý den bojuji s jejími pravidly, která mi připomínají, že v našem bytě nejsem doma já, ale ona. V tomto příběhu sdílím své zoufalství, vnitřní boj i otázky, které si kladu, když už nevím, jak dál.
Když jsem zjistila, že mě Honza podvedl, zhroutil se mi svět. Chtěla jsem odejít, ale moji rodiče mě přesvědčili, abych to ještě nevzdávala. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správně, když jsem zůstala.
Od prvního dne jsem cítila, že mě moje tchyně nikdy nepřijme. Přes veškerou snahu jsem narážela na ledovou zeď nepochopení a výčitek. Když jsme s Petrem oznámili, že čekáme dítě a chceme se vzít, spustila se lavina událostí, která navždy změnila naši rodinu.
Můj syn Tomáš opustil svou rodinu kvůli své nerozvážnosti a já zůstala stát mezi troskami jeho rozhodnutí. Musela jsem prosit svou bývalou snachu Kláru, abych mohla vídat vnoučata, a přitom jsem se sama snažila najít nový smysl života. Nakonec jsem našla útěchu a sílu v nečekaném přátelství právě s Klárou, která mi ukázala, že rodina může mít mnoho podob.
Jednoho deštivého rána mě sousedka Jana požádala, abych se postarala o její maminku, když odjíždí za prací do Německa. Po odchodu do důchodu jsem se cítila ztracená a osamělá, ale péče o paní Věru mi obrátila život naruby. Přestože jsem čelila nepochopení vlastní rodiny a bolestným vzpomínkám, našla jsem v této nové roli nečekaný smysl a sílu.
Před pěti lety jsme s manželem půjčili jeho rodičům velkou částku na opravu jejich chalupy. Teď, když peníze chybí nám, můj muž navrhuje dluh odpustit, ale moje máma trvá na tom, že bychom měli peníze žádat zpět. Rozpolcená mezi loajalitou k manželovi a tlakem vlastní rodiny se snažím najít správnou cestu.
