Jsem Jana a s manželem Pavlem jsme půl roku investovali vše do rekonstrukce starého domu jeho matky. Když jsme doufali, že v něm začneme nový život, tchyně ho darovala Pavlovu bratrovi. Zůstala jsem zrazená, rozčarovaná a ptám se: Má vůbec smysl obětovat se pro rodinu?
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že budu muset vyhodit vlastní tchyni z bytu. Roky jsem mlčela a snažila se chápat, ale když překročila poslední hranici, musela jsem se postavit sama za sebe. Tenhle příběh je o tom, jak těžké je říct dost, když jde o rodinu.
Přijala jsem bratra k sobě domů, když byl v nouzi, ale místo krátké pomoci se z toho stal nekonečný příběh. Každý den bojuji s pocitem, že ztrácím svůj domov i samu sebe, zatímco on si zvyká na pohodlí a odmítá převzít odpovědnost. Všechno, co jsem budovala, se začíná rozpadat a já nevím, jak najít odvahu říct dost.
Celý život jsem žila v tichu a samotě, až jednoho deštivého dne v knihovně na Vinohradech vstoupil do mého světa někdo, kdo mě donutil znovu cítit. Prožila jsem bolest, ztrátu i naději, a nakonec jsem musela čelit otázce, zda je možné začít znovu, když už si myslíte, že je pozdě. Můj příběh je o odvaze otevřít se lásce, i když se zdá, že už na ni není místo.
Celý život jsem obětovala péči o rodiče a nikdy jsem si nenašla čas na vlastní štěstí. Po jejich smrti se cítím ztracená a prázdná, protože nevím, jak žít jen sama pro sebe. Přemýšlím, jestli jsem svůj život vůbec žila podle sebe, nebo jen podle očekávání druhých.
Celý život jsem věřila, že až moje děti vyrostou, budu jim moct být oporou, stejně jako byla moje máma mně. Když mi dcera oznámila, že nechce, abych hlídala svého vnuka, protože mám prý zastaralé názory, zhroutil se mi svět. V příběhu popisuji bolest, nepochopení i snahu najít cestu zpět k rodině.
Moje dcera mi oznámila, že mě nechce na své svatbě, protože si nerozumím s jejím partnerem. Celý život jsem pro Zuzku byla víc kamarádkou než matkou, ale teď mám pocit, že jsem o ni přišla. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a otázce, kde se stala chyba.
Nikdy by mě nenapadlo, že v osmačtyřiceti letech znovu otěhotním. Po rozvodu a odchodu dětí z domu jsem si myslela, že mě čeká už jen klid a svoboda. Místo toho jsem musela čelit předsudkům rodiny i společnosti a znovu si položit otázku, co vlastně od života chci.
Celý život jsem věřila, že přátelství je něco hlubšího než jen společné kafe a povrchní řeči. S Janou jsme byly nerozlučné od střední školy, sdílely jsme radosti i bolesti. Ale jednoho dne jsem zaslechla něco, co mi navždy změnilo pohled na naši „dokonalou“ kamarádskou dvojici.
Jmenuji se Eva a dvanáct let jsem žila pod kontrolou svého manžela Tomáše. Každý den jsem bojovala s tím, zda zůstat kvůli dětem, nebo odejít a najít sama sebe. Toto je příběh o odvaze, strachu a hledání vlastní hodnoty.
Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že rodina je to nejcennější, co máme. Když si můj syn Petr vzal Lenku, chtěla jsem být součástí jejich života, ale místo toho jsem se stala překážkou. Teď přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance všechno napravit.
Jmenuji se Ivana a po rozvodu jsem zůstala sama se synem Tomášem. Když jsem po letech našla lásku, Tomáš udělal vše, aby mi ji vzal. Dnes bojuji s tím, zda mu dokážu odpustit, a přemýšlím, jestli mám ještě právo na vlastní štěstí.
