Jednoho večera jsme s manželem Petrem zjistili, že naše děti, Jana a Tomáš, chtějí, abychom sepsali závěť. Tato žádost otřásla naším vztahem i rodinnou důvěrou a přinutila nás přehodnotit nejen naše rodičovství, ale i vlastní hodnoty. V příběhu popisuji bolestné rozhovory, vnitřní boj a otázku, zda jsme jako rodiče selhali, když se z lásky stalo vyjednávání o dědictví.
Jednoho deštivého večera jsem konečně nahlas řekla paní Novotné, že už dál nezvládám být její jedinou oporou. Její dcera Lenka žije v Praze a na maminku si čas nenajde, zatímco já jsem se stala samozřejmostí. V příběhu popisuji, jaké to je být sousedkou, která se ocitla v pasti cizí rodinné odpovědnosti, a jak těžké je říct dost.
Jsem Jana a po letech bolesti a zrady mě osud postavil před rozhodnutí, které bych nikdy nečekala. Můj bývalý manžel, který mě opustil kvůli jiné ženě, se chce rozloučit se synem. V hlavě mi víří otázky, jak ochránit sebe i dítě, když minulost znovu vstupuje do našich životů.
Jmenuji se Ludmila a poslední roky života trávím v malém bytě na pražském sídlišti. Moje děti mi sice pravidelně volají, ale jejich slova zní čím dál víc jako povinnost než skutečný zájem. Vzpomínám na chvíle, kdy jsem je vychovávala sama, a ptám se sama sebe, jestli je tohle stáří, které jsem si zasloužila.
Jednoho večera se mi obrátil život vzhůru nohama, když má tchyně přivedla svého nápadníka do našeho malého bytu. Musela jsem čelit nejen svým pocitům, ale i napjatým vztahům v rodině. V příběhu popisuji, jak jsem hledala odvahu postavit se za sebe i svou rodinu.
V horkém létě jsem se ocitl na pokraji sil a poprvé jsem pocítil, že stáří není jen číslo. Moje dcera Jana a její manžel Petr mě zachránili, ale brzy jsem zjistil, že jejich péče má skryté motivy. Týden poté jsem šel sám k advokátovi změnit závěť a začal přemýšlet, co vlastně znamená rodina.
Sedím na lavičce v parku, žvýkám včerejší rohlík a přemýšlím, kde se to všechno pokazilo. Moje manželství s Lenkou je jako nekonečný boj, ale překvapivě je to její matka, paní Novotná, kdo mi podává pomocnou ruku. Zjišťuji, že někdy jsou naše předsudky tím největším nepřítelem.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila podle pravidel své matky. Všichni mi záviděli, že mám všechno, ale nikdo netušil, jaké to je být neustále pod kontrolou. Jednoho dne se všechno zlomilo a já musela čelit pravdě o našem vztahu i sama o sobě.
Jmenuji se Lucie a myslela jsem si, že s Petrem máme všechno – lásku, důvěru, společné sny. Když jsem ale zjistila, že mě Petr podvedl, zhroutil se mi svět. Teď stojím před rozhodnutím, jestli dokážu odpustit a zkusit začít znovu, nebo jestli je lepší odejít.
Jsem Jana a celý život jsem bojovala s tím, že moje matka nikdy neuznala mé volby. Teď, když mám syna s Downovým syndromem a manžela, který se snaží, jak může, mě matka neustále ponižuje a srovnává s vlastním pohodlným životem. Její slova mě bolí víc než jakýkoli nedostatek peněz.
Dva roky zpátky jsme s manželem udělali rozhodnutí, které mělo změnit náš život. Poslali jsme děti k babičce, abychom si mohli vydechnout a řešit nové bydlení, ale náš nejmladší syn se už první večer dožadoval návratu domů. Od té chvíle se naše rodina začala pomalu rozpadat a já stále přemýšlím, jestli jsme neudělali chybu, kterou už nikdy nenapravíme.
Když jsem se rozhodla pečovat o nemocnou tchyni, moje vlastní máma mi to nemohla odpustit. Vzpomínky na otce, který nás opustil, se mi vrátily a já musela čelit nejen rodinným konfliktům, ale i otázce, co vlastně znamená být dcerou. Příběh o vině, loajalitě a hledání vlastního místa mezi dvěma rodinami.
