Jsem Jana a celý život jsem se cítila v rodině jako outsider, protože jsem dosáhla víc než ostatní. Teď po mně švagrová chce, abych jí darovala svůj byt, a máma mě do toho tlačí. Bojuju s pocitem viny i vzteku a nevím, jestli mám právo myslet na sebe.
Jmenuji se Martin a v den, kdy jsem měl domů přivézt svou ženu Zuzku a naše novorozená dvojčata, jsem v nemocničním pokoji našel jen její vzkaz. Moje matka se do našeho manželství neustále vměšovala a její tlak byl poslední kapkou, která Zuzku dohnala k útěku. Příběh o tom, jak rodinné vztahy a nepochopení mohou zničit i to největší štěstí, a o tom, zda je možné něco napravit.
Jmenuji se Martin, je mi 38 let a celý život jsem žil podle vlastních pravidel. Nikdy jsem se neoženil, i když okolí na mě tlačí a očekává, že už dávno budu mít rodinu. V tomto příběhu popisuji, jak mě tlak společnosti, rodiny i vlastní nejistoty dovedly až na hranici zoufalství a proč je pro mě svatba stále nedosažitelným snem i noční můrou.
Život nás někdy zavede na cesty, které jsme nikdy neplánovali. Ocitl jsem se v manželství, které nevzniklo z lásky, ale z nutnosti. S Terezou jsme se potkali na svatbě společného přítele, sdíleli krátké spojení a pak se vydali každý svou cestou. O několik měsíců později jsme čelili nečekané realitě – byla těhotná. Navzdory naší neochotě nás rodinný tlak nechal s malou volbou.
Od útlého věku byl můj syn fascinován přitažlivostí bohatství a postavení. Oženil se s ženou, která mu mohla nabídnout život v přepychu, ale teď chce odejít. Nemohu ho nechat odejít od života, o kterém vždy snil.
Uvězněná v síti rodinných očekávání jsem se ocitla pod tlakem, abych učinila finanční rozhodnutí, se kterým jsem nebyla spokojená. Když jsem se postavila na svůj postoj, následky byly větší, než jsem očekávala. Teď přemýšlím, jak dál.
