Jmenuji se Ivana a je mi čtyřicet let. Celý život žiji s matkou, která mě svou láskou a péčí svírá tak pevně, že se nemohu nadechnout. Toužím po svobodě, ale strach z jejího zklamání mě drží v pasti, ze které nevím, jak uniknout.
Všechno začalo nevinně, ale brzy se z toho stala noční můra. Moje nejlepší kamarádka Jana se po narození své dcery změnila a já jsem najednou byla jen kulisou v jejím světě mateřství. Musela jsem si položit otázku, jestli je možné zachránit přátelství, když jeden člověk zapomene, že i ostatní mají své životy.
Celý život jsem věřila, že láska a svoboda jsou pro dítě to nejdůležitější. Teď, když sedím sama v prázdném bytě a slyším jen tikot hodin, přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Moje dcera odešla, můj muž mě opustil a já se ptám sama sebe: byla jsem opravdu tak špatná matka?
Od smrti mých rodičů, bratra a babičky se ze mě stal správce několika domů, které mi zůstaly. Místo klidu a smíření jsem však musela čelit neustálým návštěvám příbuzných, kteří si z mých domovů udělali vlastní rekreační střediska. V příběhu popisuji bolest, vztek i bezmoc, které mě provázely, a ptám se: Kde končí rodinná sounáležitost a začíná bezohlednost?
Už rok žiju v tichu, které po sobě zanechala moje dcera Klára, když odešla z domova a přestala se mnou komunikovat. Každý den se ptám sama sebe, co jsem udělala špatně, proč už pro ni nejsem tou nejbližší osobou, jakou jsem bývala. Tento příběh je o bolesti, nejistotě a naději, že jednou najdeme cestu zpět k sobě.
Celý život jsem byla pro svého syna oporou, pomáhala mu rozjet podnikání, dělala mu účetní, uklízečku i banku. Věřila jsem, že rodina drží při sobě za každých okolností. Teď sedím sama v prázdném bytě a přemýšlím, kde jsem udělala chybu – a jestli vůbec existuje hranice, za kterou už rodič nemá jít.
Jsem Marie a po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě, kde jsme prožili celý život. Moje dcera Jana mě chtěla přestěhovat do malé garsonky, aby mohla pronajmout můj byt a získat peníze. Cítila jsem se zrazená a nechtěná, což mě donutilo přehodnotit, co pro mě znamená domov a rodina.
Celý život jsem věřila, že mám po svém boku opravdovou přítelkyni, která mě nikdy nezradí. Když jsem však přestala být pro Evu užitečná, naše přátelství se rozpadlo a já zůstala sama s bolestí a otázkami. Tento příběh je o tom, jak těžké je přijmout pravdu o lidech, které milujeme, a jak se s tím vyrovnat.
Souhlasila jsem, že moje vnučka Klárka bude bydlet u mě v Praze během svých vysokoškolských studií. Místo radosti z její přítomnosti se však náš vztah začal komplikovat a já se najednou cítila jako cizinec ve svém vlastním domově. Příběh o lásce, nedorozumění a hledání ztraceného místa v rodině.
Celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když jsem se rozhodla vyměnit velký byt za menší, abych finančně pomohla svým dětem, myslela jsem, že tím naše vztahy ještě posílím. Místo toho jsem zůstala sama a začala přemýšlet, jestli jsem někde neudělala chybu.
Jmenuji se Božena a celý život jsem byla ta, na kterou se všichni spoléhali. Po letech, kdy jsem žila jen pro ostatní, jsem se rozhodla změnit svůj život a konečně začít žít pro sebe. Tento příběh je o bolesti, zklamání, ale i o odvaze najít sama sebe.
Jsem Alena a celý život jsem věřila, že děti mají žít svůj vlastní život. Když se můj syn Ondřej oženil a odstěhoval do Německa, myslela jsem, že náš vztah zůstane pevný. Teď ale nebere telefon a já se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu.
