V šedesáti dvou letech jsem se zamilovala, i když jsem si myslela, že už mě v životě nic nepřekvapí. Můj syn to ale nedokázal přijmout a jeho slova mě hluboce ranila. Tohle je příběh o tom, jak jsem bojovala s předsudky své rodiny i s vlastními touhami.
Jmenuji se Petr Novák a nikdy nezapomenu na noc, kdy mě odvedla policie jen proto, že jsem zoufale hledal pomoc. Sousedé mi roky ztrpčovali život, ale nikdo mě nechtěl slyšet. Tato noc rozbila mou rodinu a já se ptám: proč je tak těžké najít pochopení mezi vlastními lidmi?
Jmenuji se Ivana a celý život jsem žila s rodiči v malém bytě na pražském sídlišti. Všechno se změnilo, když se k nám nastěhoval můj bratr Tomáš se svou ženou Martinou. Najednou jsem zjistila, že už nejsem doma vítaná, a začal můj boj o vlastní místo a důstojnost.
Po rozvodu jsem byla přesvědčená, že už nikdy nikoho nechci poznat. Všechny pokusy kamarádek mě jen rozčilovaly a já se uzavřela do sebe. Jednoho dne jsem ale náhodou usedla v kavárně ke stolu s neznámým mužem a ten večer mi obrátil život naruby.
Oči mě pálily od slz, když jsem za sebou zavírala dveře bytu své dcery. V jedné ruce jsem držela tašku s oblečením, v druhé pytel s knížkami pro vnuka, které jsem měla „na chvíli pohlídat“. Ale poprvé v životě mi nikdo nenabídl, abych zůstala přes noc. Najednou jsem si uvědomila, že už nejsem vítaná.
Jmenuji se Marie a je mi 65 let. Můj syn mě prosí, abych mu přenechala svůj dvoupokojový byt, kde jsem vychovala své děti a kde mám celý svůj život. Bojím se, že když ustoupím, ztratím nejen střechu nad hlavou, ale i kus sebe.
Celý život jsme s manželem snili o tom, že budeme mít chalupu, kde se budou smát naše vnoučata. Když jsme ji konečně postavili, dcera přestala jezdit a já nevím proč. Bolí mě to a ptám se sama sebe, kde jsme udělali chybu.
Celý život mě pronásleduje vina, že jsem svého syna opustila kvůli práci v zahraničí. Když jsem se po letech vrátila, doufala jsem, že mi odpustí, ale místo toho jsem slyšela jen chladná slova. Dnes se ptám sama sebe: Je možné napravit chyby minulosti?
Nikdy bych nevěřila, že po tolika letech přijde konec. S Karlem jsme spolu byli celý život, ale teď stojíme proti sobě u soudu. Všechno to začalo jedním obyčejným víkendem, kdy nám děti svěřily svého psa.
Moje dcera Ivana mě roky přemlouvala, abych se přestěhovala k ní do Prahy. Když jsem konečně souhlasila, čekalo mě místo tepla jen chladné přijetí a pocit, že jsem na obtíž. Tohle je můj příběh o hledání domova a o tom, co znamená být opravdu potřebná.
Jsem Agáta a už několik let žiji sama v našem starém bytě na Žižkově. Moje tři děti mi volají každý den, ale v jejich hlasech slyším jen povinnost, ne starost. Přemýšlím, jestli je tohle stáří, které jsem si představovala, a jestli někdy ucítím opravdovou lásku od těch, kterým jsem dala celý život.
Jmenuji se Tomáš a pracuji jako zdravotní bratr na neurologické rehabilitaci v Brně. Po vlastním mozkovém infarktu mě z nemocnice nevyzvedl nikdo z rodiny. Toto je můj příběh o ztracené lásce, rodinných konfliktech a hledání odpuštění.
