Jmenuji se Petra a právě prožívám nejtěžší období svého života. Jsem čerstvá maminka, zavřená doma s malým synem, a v hlavě mi neustále zní matčina varování o přátelství a důvěře. Když jsem se rozhodla pozvat svou nejlepší kamarádku Janu na návštěvu, netušila jsem, jak moc mi ten den převrátí svět naruby.
Jednoho večera se mi zhroutil svět, když můj manžel odešel z domu a nechal mě samotnou s naší dcerou. Bez jeho podpory jsem musela čelit nejen každodenním starostem, ale i vlastnímu strachu a nejistotě. Moje maminka tvrdí, že byl prostě zlomený, ale já se ptám: co když jsme zlomení oba?
V šedesáti letech jsem se rozhodla znovu vdát a věřila jsem, že mě čeká nový začátek. Místo toho jsem se ocitla v konfliktu s vlastní dcerou, přišla o domov i důvěru a musela jsem čelit samotě, kterou jsem nikdy nečekala. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správné rozhodnutí, nebo jestli jsem jen podlehla iluzi pozdního štěstí.
Jsem Lucie a posledních šest měsíců žiju v tichu, které se rozprostřelo mezi mou rodinou a mojí tchyní. Moje děti se ptají, proč babička už nechodí, a já sama nevím, co jim odpovědět. V tomhle příběhu hledám odpovědi, které možná nikdy nepřijdou, a sdílím bolest i naději, že se jednou všechno vysvětlí.
Jsem Marie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu muset bojovat za štěstí svého vnuka. Rozvod mého syna Tomáše a jeho ženy Lucie roztrhal naši rodinu na kusy a já zůstala stát uprostřed, bezradná a zlomená. Teď mám v péči malého Filipa a nevím, jestli dělám správnou věc.
Celý život jsem žil s jednou ženou, vychoval syna a myslel si, že stáří strávím v klidu. Ale když syn s rodinou odešel do Německa, doma zůstalo jen ticho a prázdnota. A pak jsem potkal Janu – a všechno se změnilo.
Jmenuji se Jana a vyrůstala jsem v malé vesnici na Vysočině. Po smrti otce se naše rodina začala rozpadat a máma se uzavřela do sebe, zatímco já jsem musela převzít odpovědnost za mladší sestru i domácnost. Když máma začala ztrácet pojem o realitě a obviňovat nás, že ji opouštíme, musela jsem se rozhodnout, jestli budu dál žít pro druhé, nebo konečně i pro sebe.
Po třinácti letech těžké práce v zahraničí jsem se vrátila do rodné vesnice s nadějí, že konečně budeme žít jako rodina v domě, který jsem postavila. Místo toho jsem čelila odmítnutí, nevděku a rozdělení, které mě donutily přehodnotit, co vlastně znamená domov. Teď stojím před prázdným domem a ptám se sama sebe, kde se stala chyba.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že jednou budu stát v kuchyni a říkat svým dvěma dcerám, aby si sbalily věci a odešly. Po smrti manžela jsem zůstala sama v malém bytě a snažila se udržet rodinu pohromadě, ale život mě donutil udělat rozhodnutí, které mě dodnes bolí. Tento příběh je o bolesti, vině, ale i o naději a odvaze postavit se vlastnímu životu čelem.
Jmenuji se Andrea a nikdy jsem si nemyslela, že budu tou druhou ženou. Když jsem potkala Petra, věděla jsem, že je ženatý, ale věřila jsem, že láska si cestu najde. Dnes sedím v prázdném bytě a přemýšlím, jestli jsem opravdu vyhrála, nebo všechno ztratila.
Celý život jsem se snažila být spravedlivá matka a myslela jsem, že když byt rozdělím mezi své dvě děti, zajistím jim klidnou budoucnost. Netušila jsem, že tím rozpoutám rodinnou válku a že moje dcera prodá svou polovinu cizím lidem, aniž by myslela na to, kde budu žít já. Teď sedím v kuchyni, třesu se strachy a přemýšlím, jestli mě noví majitelé vyhodí na ulici.
Jmenuji se Jana a v padesáti letech mě opustil manžel, se kterým jsem strávila celý svůj dospělý život. Zůstala jsem sama v prázdném bytě, s pocitem zrady a bezradnosti, a musela jsem se znovu naučit žít. Příběh o ztrátě, hledání vlastní hodnoty a o tom, jak těžké je začít znovu, když už si myslíte, že je pozdě.
