Celý život jsem dřela a šetřila, abych mohla své dceři Tereze pomoci ke splnění snu o vlastním bydlení. Když jsem jí předala klíče od nového bytu, věřila jsem, že budu součástí jejího života. Dnes ale stojím před jejími dveřmi a vím, že pro mě uvnitř není místo – ani v jejím bytě, ani v jejím srdci.
Myslela jsem, že po smrti manžela už mě nic nepřekvapí. Ale když mi vnuk Matěj přinesl štěně, rozvířil tím staré bolesti a odhalil pravdu, kterou jsme se všichni báli vyslovit. Může být samota opravdu vyléčena, aniž bychom zranili ty, které máme nejraději?
Jmenuji se Magda a žiju v Brně. Po narození mého syna jsem se cítila sama, přehlížená manželem Petrem a zavalena očekáváními jeho i mé rodiny. Den, kdy jsem na rodinné oslavě omdlela, byl začátkem mého skutečného probuzení.
Jedna věta mojí maminky mě roztrhla napůl. Roky jsem se snažila být dobrou matkou, manželkou i dcerou, ale rodinné konflikty a nedostatek podpory mě úplně zlomily. Opravdu jsem si zasloužila, aby se ke mně vlastní máma otočila zády v nejtěžší chvíli mého života?
Po rozvodu rodičů jsem se s mámou přestěhoval do paneláku na Jižním Městě. Místo nového začátku mě tu čekalo jen odsuzování, šikana od sousedky a pocit naprosté samoty. Každý den bojuji s tím, jestli tu někdy najdu skutečný domov.
Jmenuji se Magda a pocházím z malého města kousek od Plzně. Vyrůstala jsem v rodině, kde na prvním místě byla pověst a tradice, ne moje sny. Toto je můj příběh o tom, jak jsem pod tlakem rodiny musela učinit rozhodnutí, která mě přivedla k samotě a boji o vlastní dítě.
Jmenuji se Marie a nikdy by mě nenapadlo, že budu muset před vlastní rodinou schovávat své city. Můj zeť Tomáš mi zakázal chodit k nim domů, i když bych ráda pomáhala s vnučkou. Každý den přemýšlím, kde jsem udělala chybu a proč mě vlastní dcera nechává stát za dveřmi.
Celý život jsem žila ve stínu rodinných konfliktů a nevyřčených křivd. Když jsem se rozhodla přerušit kontakt s rodiči, byl to pro mě krok do neznáma, plný strachu i úlevy. Dnes se ptám sama sebe, jestli je možné najít štěstí, když člověk ztratí rodinu, ale získá sám sebe.
Když mi bylo osmnáct a zjistila jsem, že čekám dítě, rodiče mě bez slitování vyhodili z domu. S Danem jsme se museli postavit na vlastní nohy, i když jsme byli ještě děti. Po deseti letech se rodiče objevili u mých dveří a najednou potřebovali mou pomoc – a já nevěděla, co mám cítit.
Od prvního dne mě moje tchyně považovala za vetřelce v rodině. Můj manžel Petr její chování nevidí a já se denně potýkám s pocitem osamění a nespravedlnosti. Toto je můj příběh, ve kterém hledám pochopení a podporu.
Jmenuji se Božena a po smrti manžela jsem si myslela, že už mě v životě nic nepřekvapí. Když jsem si koupila levný domek na samotě, netušila jsem, že se budu muset postavit nejen samotě, ale i strachu, předsudkům a vlastní minulosti. Tohle je příběh o tom, jak jsem se naučila pustit to, co nemohu ovládnout, a našla sílu začít znovu.
Jmenuji se Lucie a právě jsem zjistila, že jsem těhotná. Můj snoubenec Tomáš ale odmítá svatbu a jeho matka ho v tom podporuje. Zůstala jsem sama s rozhodnutím, které mi změní celý život.
