Můj život se zhroutil, když mě manžel opustil s našimi autistickými dvojčaty. Bojuji s každodenními překážkami, nepochopením okolí a vlastními pochybnostmi. Přesto hledám sílu věřit v lásku a lepší zítřky.
Jmenuji se Ivana a můj život se rozpadl na kusy, když se po smrti rodičů objevil polobratr, o kterém jsem nikdy neslyšela. Najednou jsem přišla o domov, jistotu i víru ve spravedlnost, zatímco mě rodinná tajemství a chlad úřadů dohnaly na pokraj zoufalství. Zůstala jsem sama, zmítaná pocitem zrady a otázkou, kdo vlastně jsem, když už nemám nic.
Jmenuji se Jan a po pětadvaceti letech manželství jsem ztratil všechno, co pro mě mělo smysl. Moje žena Marie byla vždy oporou naší rodiny, ale já jsem to dlouho neviděl. Když jsem si uvědomil, co jsem ztratil, bylo už pozdě a zbyla mi jen prázdnota a otázky bez odpovědí.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem hledal svého otce, kterého jsem nikdy pořádně nepoznal. Moje matka Jana mě vychovávala sama a nikdy nepochopila, proč toužím po vztahu s Markem, svým biologickým otcem. Tento příběh je o bolesti, nedorozumění a touze po rodině, která nikdy nebyla úplná.
Jmenuji se Ivana a v sedmnácti letech jsem se stala matkou. V tomto příběhu vás provedu bouřemi svého dospívání: hádkami s rodiči, ztrátou přátel a hledáním sebe sama mezi plenami a odpovědností, kterou jsem si nevybrala. Je to upřímná zpověď o lásce, selhání a naději ve společnosti, která mladým matkám neodpouští.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že jednoho dne uslyším od své snachy, že jsem překážkou v manželství mého syna. V ten okamžik se mi zhroutil svět, který jsem roky budovala pro svou rodinu. Toto je příběh o tom, jak se může matka cítit cizincem ve vlastním domově a jak ticho těch, které milujete, bolí víc než tisíc slov.
Jednoho večera mi manžel oznámil, že odchází za jinou ženou. Nejvíc mě ale zasáhlo, když jsem slyšela slova našich dospělých synů. V tomto příběhu popisuji, jak se mi během jediné noci zhroutil celý svět a jak jsem se snažila najít sama sebe mezi troskami.
Celý život jsem žila pro svou dceru, obětovala jsem jí své sny, čas i zdraví. Když jsem však potřebovala její pomoc, otočila se ke mně zády a nechala mě samotnou v nejhorší chvíli. Teď přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu – a jestli má vůbec smysl tolik dávat, když vděk je tak pomíjivý.
Jmenuji se Jarmila a celý život jsem zasvětila svému synovi Tomášovi. Všechno se změnilo kvůli jedné obyčejné prosbě směrem k jeho ženě Martině. Dnes se ptám, kde jsem udělala chybu, a jestli je vůbec možné být v Česku dobrou matkou, aniž by člověk ztratil vlastní dítě.
Jmenuji se Jana a po svatbě s Petrem se můj život změnil v noční můru. Jeho matka, paní Marie, mě od prvního dne nenáviděla a snažila se nás rozdělit všemi možnými způsoby. Zůstala jsem sama proti celé rodině a musela bojovat za svou důstojnost i manželství.
Můj život se obrátil vzhůru nohama, když jsem zjistila, že pro své děti jsem jen klíčem k dědictví. Po letech samoty a přehlížení je slovo ‚závěť‘ přivedlo zpět do mého života – ale ne do mého srdce. Teď se ptám: Má smysl odpouštět, když lásku nahradila chamtivost?
Celý život jsem dřela v Německu, abych svým dcerám v Praze zajistila lepší budoucnost. Dnes se však cítím spíš jako cizinec ve vlastní rodině, kde místo vděku sklízím jen výčitky a požadavky. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jestli mám ještě právo žít i pro sebe.
