Ve svých pětašedesáti letech jsem stál před rozhodnutím, které jsem si nikdy nepředstavoval – rozvod po čtyřiceti letech manželství. S Annou jsme se odcizili, žili jsme vedle sebe, ne spolu, a já nečekaně našel lásku jinde. Příběh o odvaze změnit svůj život, o bolesti, vině i naději na nový začátek.
Všechno se změnilo v jediném okamžiku, když mi můj manžel Petr řekl slova, která mi navždy zůstala vryta do paměti. Procházím bolestí zrady, bojuji s rodinnými konflikty a hledám sílu začít znovu. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila postavit na vlastní nohy a najít v sobě odvahu žít dál.
Jmenuji se Jana a v šedesáti letech se ohlížím za svým životem, plným lásky, manželství, ale i vnitřních bojů a tlaku okolí. Postupně jsem si uvědomila, že znovu se vdávat nechci, ačkoliv mi to rodina i přátelé neustále podsouvají jako jedinou správnou cestu. Skrze bolestné rozhovory a tiché chvíle sama se sebou jsem konečně našla odvahu žít podle sebe a pochopila, co pro mě znamená skutečné naplnění.
Sedím v kuchyni našeho panelákového bytu v Brně a cítím, jak se ve mně rozlévá prázdnota. Můj vztah s Petrem už dávno ztratil jiskru a já se ztratila v každodenním shonu, zapomněla jsem, kdo vlastně jsem. Toto je příběh mé cesty za sebepoznáním a odvahy znovu najít štěstí.
Celý život jsem prožila na malé vesnici v jižních Čechách, kde jsme s mámou a sestrou pracovaly na rodinném statku. Touha po svobodě a vlastním životě mě nakonec přivedla do Prahy, kde jsem musela čelit nejen svým snům, ale i strachu z odloučení. Dnes vím, že štěstí není jen o místě, ale i o odvaze vykročit za svým.
Jednoho deštivého večera mě manžel Petr opustil v polorozpadlém domě na Šumavě s naší dcerou Klárou. Zůstaly jsme samy, bez peněz, bez podpory, jen s nadějí, že dokážeme začít znovu. Tento příběh je o tom, jak jsme se postavily na vlastní nohy, našly odvahu a znovu objevily štěstí.
Stála jsem v zasedačce otcovy firmy, když jsem poprvé pochopila, že můj život není takový, jaký jsem si vysnila. Vdala jsem se za Filipa, protože to ode mě všichni čekali – a protože jsem věřila, že jeho úsměv je upřímný. Ale když se začaly odhalovat jeho skutečné motivace, musela jsem se rozhodnout, jestli budu dál žít v cizím příběhu, nebo si napíšu vlastní.
Celý život jsem byla jen manželka, matka a účetní v malém městě na Vysočině. Až když mi bylo osmačtyřicet, náhodné setkání v kavárně mě donutilo přehodnotit, kdo vlastně jsem a co od života chci. Tato cesta sebepoznání mě zavedla dál, než jsem si kdy dokázala představit.
