Jednoho deštivého večera mi moje nevlastní sestra Lucie oznámila, že byt po rodičích patří jen jí. Zůstala jsem na ulici, zrazená vlastní rodinou, a musela jsem bojovat nejen o střechu nad hlavou, ale i o vlastní důstojnost. Tahle zkušenost mě naučila, že krev není vždycky hustší než voda.
Jsem Marie a můj život se změnil v momentě, kdy jsem si vzala Ivana. Jeho sestra Daniela se stala stínem v našem manželství, který dusil naši lásku a mou svobodu. Tohle je příběh o tom, jak těžké je nastavit hranice v rodině a co všechno může člověk ztratit, když to nedokáže.
Jsem matka, která celý život upřednostňovala svého syna Tomáše před dcerou Lenkou. Všechno se změnilo po jedné hádce, která mi otevřela oči a donutila mě čelit bolestivé pravdě o vlastní zaujatosti. Dnes se ptám, jestli je možné napravit roky přehlížení a najít cestu zpět ke své dceři.
Jmenuji se Klára a žiju sama v malém bytě na Žižkově. Můj přítel Honza bydlí stále u rodičů, ale často tráví večery u mě, kde mu vařím a starám se o něj. Když jsem se svěřila kamarádkám, že mě to stojí čím dál víc peněz a Honza mi s nákupy nepomáhá, vysmály se mi a řekly, že bych měla být ráda, že vůbec něco přinese – i když je to jen hotové jídlo z Tesca.
Jmenuji se Jana Novotná, jsem matka tří dětí z pražského Jižního Města. V předvánočním čase mě zoufalství dohnalo k činu, na který nikdy nezapomenu. Co následovalo, změnilo nejen můj život, ale i pohled na svět kolem mě.
Jednoho mrazivého únorového rána jsem se rozhodla pomoci bezdomovci Nikolu, což navždy změnilo můj pohled na svět. Skrze naše rozhovory a společné chvíle jsem poznala hloubku jeho boje a pravdu o společnosti, která často zavírá oči před utrpením druhých. Tento příběh je o soucitu, předsudcích a otázkách, které si klademe, když se setkáme s cizí bolestí.
Jmenuji se Eliška a můj život se točí kolem rodiny, která mě neustále staví před těžká rozhodnutí. Když jsem se snažila pomáhat své mladší sestře Lucii a jejím dětem, narazila jsem na odpor svého manžela Petra, který už měl dost prázdné lednice a neustálého napětí doma. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi pomocí blízkým a ochranou vlastního domova.
Jedné deštivé noci jsem jako strážník v malém českém městě zachraňoval jezevce, který uvízl v plotě panelákového dvora. Během zásahu jsem se musel vypořádat nejen s nebezpečím, ale i s nepochopením sousedů a vlastními pochybnostmi o smyslu své práce. Tento zážitek mi navždy změnil pohled na odvahu, soucit i vztahy mezi lidmi.
Po smrti mé tchyně vyplulo na povrch dědictví, které rozdmýchalo staré křivdy a odhalilo hluboké propasti mezi sourozenci. Sledovala jsem, jak se můj manžel Petr a jeho sestra Lucie hádají o dům, který jim matka odkázala, a jak se do sporu vložila teta Alena s výčitkami a bolestí. Celá situace mě donutila přemýšlet, co je v rodině skutečně důležité a jestli lze vůbec někdy zacelit rány, které peníze otevřou.
Jmenuji se Klára a celý život jsem žila ve stínu svého mladšího bratra, kterého máma zbožňovala. Zatímco on dostával všechnu lásku a pozornost, já jsem se pomalu vytrácela, až jsem začala nenávidět nejen jeho, ale i vlastní matku. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jestli mám sílu odpustit a najít sama sebe.
Jednoho deštivého večera jsem se dozvěděla, že máma přenechala byt po babičce své sestře Viktorii. Zatímco já žiji s manželem a dětmi u tchánů a šetřím na vlastní bydlení, máma tvrdí, že teta to potřebuje víc. Cítím se přehlížená a ptám se sama sebe, jestli někdy budu pro mámu stejně důležitá jako její sestra.
Po vyčerpávající směně byla Jana připravena odpočinout si doma. Její cesta však byla přerušena sérií nešťastných událostí. Netušila, že rozhodnutí, které učinila v nemocnici, ji bude pronásledovat a zanechá ji s těžkým srdcem a lekcí, kterou se naučila příliš pozdě.
