Když se ke mně a mému manželovi nastěhovala tchyně po operaci kyčle, bála jsem se nejhoršího. Každodenní střety, rozdílné zvyky a napětí v malém bytě na pražském sídlišti mě doháněly k slzám. Nakonec jsme ale našly cestu k sobě a já pochopila, že někdy právě ty nejtěžší chvíle přinášejí největší dary.
Jednoho večera se mi obrátil život vzhůru nohama, když má tchyně přivedla svého nápadníka do našeho malého bytu. Musela jsem čelit nejen svým pocitům, ale i napjatým vztahům v rodině. V příběhu popisuji, jak jsem hledala odvahu postavit se za sebe i svou rodinu.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní tchyně donutí opustit domov. Čtyři roky jsme s manželem Petrem a naším synem žili v jejím bytě, kde se z každodenních hádek stalo peklo. Teď, když jsme konečně pryč, se ptám sama sebe, jestli jsem udělala všechno správně.
Jmenuji se Radka a nikdy bych nevěřila, jak těžké může být žít pod jednou střechou s tchyní. S manželem Tomášem jsme si mysleli, že společné bydlení s jeho matkou Janou bude jen dočasné řešení, ale brzy se z toho stal každodenní boj o soukromí, respekt a vlastní identitu. Tato zkušenost nás oba změnila a donutila mě přemýšlet, kde je hranice mezi rodinnou soudržností a osobní svobodou.
