Jmenuji se Ivana a v sedmnácti letech jsem se stala matkou. V tomto příběhu vás provedu bouřemi svého dospívání: hádkami s rodiči, ztrátou přátel a hledáním sebe sama mezi plenami a odpovědností, kterou jsem si nevybrala. Je to upřímná zpověď o lásce, selhání a naději ve společnosti, která mladým matkám neodpouští.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, že právě můj svatební den se stane dnem, kdy se rodina i přátelé otočí zády. Místo radosti a smíchu jsem musela vysvětlovat, proč na našem stole chybí jídlo a proč jsme se rozhodli pro něco, co nikdo nečekal. Moje řeč rozvířila emoce a odhalila pravdu, kterou jsme s Petrem dlouho skrývali.
Uprostřed nedělního oběda v našem bytě na pražském Žižkově se moje sestra Lucie rozplakala a vykřikla, že už má dost našich poznámek o svém životě. Její rozhodnutí mít velkou rodinu otevřelo staré rány a rozdělilo naši rodinu na dva tábory. Teď přemýšlím, jestli se někdy dokážeme vrátit k té soudržnosti, kterou jsme kdysi měli.
V nejbolestivějším okamžiku mého života mě opustil manžel, když už jsem věřila, že nikdy nebudu mít dítě. Tíha rodiny, společnosti i vlastních očekávání mě málem zlomila, ale nakonec jsem pochopila, že někdy musíme někoho pustit, abychom našli sami sebe. Dnes už vím, že každá ztráta v sobě skrývá možnost nového začátku.
Jmenuji se Tomáš a v padesáti čtyřech letech jsem se rozhodl zůstat sám, i když mi okolí neustále radí, abych si našel novou ženu. Po bolestivém rozvodu a letech samoty jsem si uvědomil, že klid a svoboda mají pro mě větší hodnotu než společenské očekávání. Nedávná návštěva mého kamaráda Petra mě přiměla znovu přemýšlet o lásce, věku a o tom, co vlastně znamená být šťastný.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že se naše rodina rozpadne kvůli tomu, kolik dětí má moje sestra. Všechno začalo jedním výbušným rozhovorem, který změnil naše vztahy navždy. Teď stojím před otázkou, jestli jsme měli právo zasahovat do sestřina života, nebo jestli jsme ji jen ztratili kvůli vlastní pýše.
Celý život jsem žila v přesvědčení, že krása je to jediné, co mi může otevřít dveře ke štěstí. Teprve když jsem se ocitla na dně, pochopila jsem, jak hluboce jsem se mýlila a jak moc jsem přehlížela skutečné hodnoty lidí kolem sebe. Tato cesta mě naučila, že opravdová krása se skrývá v odvaze být sám sebou a v upřímnosti, která dokáže změnit nejen mě, ale i svět kolem.
Jmenuji se Alice a ve čtyřiačtyřiceti letech jsem zjistila, že jsem těhotná. Jsem sama, bez partnera, a stojím před rozhodnutím, které mi převrací život naruby. Sdílím svůj příběh, protože doufám, že mi někdo z vás poradí nebo alespoň porozumí.
Jsem Tomáš, 38letý bakalář z Prahy, který se potýká s tlakem společnosti na manželství. Přestože mám stabilní práci a vlastní byt, nikdy jsem se neoženil. Tento příběh odhaluje mé vnitřní boje a očekávání, která na mě kladou ženy.
