Jsem Marie, bývalá učitelka z malého města, a moje dcera Klára se za mě stydí, protože jí nemohu finančně pomáhat jako její bohatá tchyně. V tomto příběhu popisuji bolest, kterou cítím, když vidím, jak se mezi námi vzdaluje propast nepochopení a studu. Hledám cestu zpět k sobě i ke své dceři, abychom obě našly ztracenou důstojnost a lásku.
Jmenuji se Lucie a tohle je příběh o tom, jak jsem jedním školním úkolem roztrhla ticho, které dusilo naši rodinu. Otevřela jsem srdce a popsala pravdu o tátově závislosti na alkoholu, což změnilo nejen nás doma, ale i pohled mnoha lidí kolem. Je to příběh o bolesti, studu, naději a lásce v jedné pražské rodině.
Ve svých třiašedesáti jsem se znovu zamilovala, ale místo radosti mě čekalo odsouzení od vlastních dětí. Musela jsem čelit jejich výčitkám, studu a vlastnímu strachu, jestli mám právo být šťastná. Tento příběh je o odvaze žít podle sebe navzdory očekáváním okolí.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodla požádat naši bohatou sousedku paní Vondráčkovou o pomoc, když už jsme s mámou nevěděly, jak dál pečovat o mého postiženého bratra. To, co následovalo, změnilo nejen naši rodinu, ale i mě samotnou. Příběh o odvaze, studu a nečekané solidaritě.
Moje dcera mi nedávno řekla, že se za mě stydí, protože jí finančně nepomáhám tolik jako její tchánovci. Její slova mě zasáhla do srdce, protože nevidí, jak moc se snažím, i když nemám tolik peněz jako oni. Tento příběh je o bolesti, kterou cítím, když mé úsilí není dost dobré, a o tom, jak těžké je najít pochopení v rodině.
Letos jsem se rozhodla neslavit narozeniny, protože jsem na dně s penězi a život mě drtí. Jenže moji přátelé mě překvapili a ukázali mi, že opravdové přátelství je silnější než stud a beznaděj. V příběhu popisuji, jak těžké je přijmout pomoc, když máte pocit, že už nemáte co nabídnout.
