Jmenuji se Jana a v tomto příběhu vyprávím o tom, jak mě manželova tvrdohlavost a šetřivost přivedly na pokraj zoufalství. Po jedné hádce o peníze a jídlo jsem se ocitla v pasti vlastního mlčení, kde jsem musela volit mezi rodinným klidem a vlastní důstojností. Je to zpověď o tom, jak ticho může být tou největší zbraní i největším trestem.
Jmenuji se Marta a už půl roku žijeme v domě, kde chybí smích a přítomnost mé tchyně, paní Jany. Každý den cítím bolest svých dětí, kteří nechápou, proč jejich babička najednou zmizela z jejich života. Tohle je příběh o tom, jak mlčení a nevyřčené křivdy dokážou rozbít rodinnou pohodu.
Jsem Lucie a posledních šest měsíců žiju v tichu, které se rozprostřelo mezi mou rodinou a mojí tchyní. Moje děti se ptají, proč babička už nechodí, a já sama nevím, co jim odpovědět. V tomhle příběhu hledám odpovědi, které možná nikdy nepřijdou, a sdílím bolest i naději, že se jednou všechno vysvětlí.
Od dětství jsem byla ta, která držela naši rodinu pohromadě, ale nikdy mě doopravdy neposlouchali. V tomto příběhu vyprávím, jak jsem hledala svůj vlastní hlas a snažila se vystoupit ze stínu, zatímco jsem balancovala mezi očekáváními rodiny a vlastním tichem. Je to příběh tiché bolesti, odvahy a boje za sebe samu.
Naše třicáté výročí manželství se mělo stát oslavou rodinné jednoty, ale místo toho se proměnilo v bolestné uvědomění si, jak daleko jsme se od našich dětí vzdálili. Naše děti, Jana a Ivan, zůstaly zticha a nepřítomné, což nás přimělo přehodnotit naše místo v jejich životech. Tento příběh je o hledání odpovědí a ztraceného spojení.
V 90. letech, v době plné změn a nejistot, se jedna česká rodina snažila překonat propast, která mezi nimi rostla. Nakonec však podlehli tichu a odloučení.
