Jmenuji se Alexandra a můj život se navždy změnil v den, kdy jsem musela čelit pravdě o svém mateřství. Po letech, kdy jsem svého syna Filipa nechávala v péči rodičů, mě tragická nehoda donutila přehodnotit vše, co jsem považovala za důležité. Tento příběh je o vině, lásce a hledání odpuštění v rodině, která se rozpadala pod tíhou nevyřčených slov.
Můj tříletý syn Erik se utopil v rybníku za naším domem. V příběhu popisuji bolest, vinu i rozpad rodiny, která se snaží vyrovnat s nenahraditelnou ztrátou. Otevírám otázky rodičovské odpovědnosti, sousedských vztahů a síly komunity v těžkých chvílích.
Jmenuji se Eliška a nikdy nezapomenu na den, kdy mi můj mladší bratr Honza slíbil, že mi zavolá, až dorazí domů. Místo toho jsem se dozvěděla, že ho proud řeky Sázavy navždy odnesl. Tahle tragédie roztrhla naši rodinu a já se stále ptám, jestli jsem mohla udělat víc.
Po tragické nehodě, která mi vzala manželku, jsem se ocitl v situaci, kdy jsem musel čelit nové realitě. Když mi moje přítelkyně oznámila, že čekáme dítě, navrhl jsem, abychom naši dceru pojmenovali po mé zesnulé ženě. Tento návrh vyvolal silné emoce a otevřel staré rány, které jsem si myslel, že jsou již zahojené.
Potkala jsem svou starou spolužačku Martinu, která se svěřila s dramatickým příběhem svého manželství. Její manžel Petr se snažil uniknout odpovědnosti otcovství, což vedlo k tragickým následkům. Martina se snaží pochopit, jak se jejich láska mohla tak změnit.
