Stála jsem v kuchyni s telefonem v ruce a v uších mi ještě doznívala věta, která mě roztrhla na dvě půlky: „Na svatbu nejezdi, stejně by ses tam necítila…“ 💔🏠 Teď mi píšou, že v Záhřebu nemají kde spát a že „přece jsme rodina“ — jenže já nevím, jestli se rodina vybírá podle potřeby. Co bych měla udělat? Přečti si můj příběh až do konce a napiš mi dole, jak bys to řešil/a ty. 👇