Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát před svými dětmi a nevědět, kam půjdeme spát. Po smrti manželky jsem zůstal sám se dvěma dětmi a život se mi rozpadl pod rukama. Ale právě v nejtemnější chvíli se ukázalo, že v lidech je víc dobra, než jsem si kdy dokázal představit.
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy se mi zhroutil svět – můj syn Adam se narodil bez známek života. V nemocnici v Brně jsme bojovali o jeho první nádech, zatímco rodina i zdravotníci byli na pokraji sil. Dnes, když ho držím v náručí, přemýšlím, co všechno znamená naděje a jak hluboko sahá rodičovská láska.
V porodnici jsem zažila nejhorší chvíle svého života, když se můj syn Matěj narodil bez tepu. Zoufalství, strach i naděje se střídaly v minutách, které mi připadaly jako věčnost. Dnes už vím, že opravdové zázraky se dějí i u nás a že rodina je to nejcennější, co máme.
Jmenuji se Radka a nikdy nezapomenu na ten listopadový večer, kdy jsem byla přistižena při krádeži potravin v supermarketu. Místo očekávaného trestu mi však strážník Tomáš nabídl pomoc, která změnila nejen náš Štědrý den, ale i celý můj pohled na svět. Tento příběh je o zoufalství, studu, ale i o lidské laskavosti, která dokáže rozbít i ty nejpevnější zdi beznaděje.
Každý Štědrý den jsem byla tou, která držela rodinu pohromadě, ale letos jsem už nemohla dál. Rozhodla jsem se změnit tradici a zapojit všechny, což vyvolalo nečekané napětí i dojetí. Nakonec jsme zjistili, že opravdová rodina vzniká až tehdy, když se o břemena i radosti dělíme všichni.
Dva roky po smrti mého syna jsem se snažila najít smysl života a přijmout jeho ženu jako vlastní dceru. Při přípravě rodinné oslavy jsem si uvědomila, jak hluboko v sobě stále nosím bolest i vinu, a jak těžké je skutečně odpustit sobě i druhým. Tento příběh je o tom, jak se rodina může znovu spojit i přes největší ztrátu.
Rozhodnutí nepořádat letos Vánoce způsobilo v mé rodině rozkol. I moji nejbližší příbuzní jsou naštvaní, a moje sestra, se kterou jsem vždy měl blízký vztah, vede proti mně kampaň. Vše začalo, když jsem se rozhodl upřednostnit své vlastní blaho.
Nikdy bych si nepomyslela, že se ocitnu v takové situaci, cítíc se zrazená rodinou mého manžela. Minulý víkend svolala moje tchyně rodinné setkání, aby projednala svou závěť. Chtěla tam mít všechny: své děti, vnoučata a nás, zeťáky a snachy. To, co odhalila, mě nechalo bez slov a zlomenou. Můj manžel, který pro ni vždycky byl oporou, byl zcela přehlédnut. Je to hořká pilulka, kterou musím spolknout, a nemohu se zbavit pocitu nespravedlnosti.
Minulé Vánoce jsme s manželem Davidem navštívili jeho matku Martu na svátky. Marta mě obvinila, že jsem zkazila Vánoce poté, co otevřela můj dárek. Teď přemýšlím, jestli bych se k nim letos na Vánoce měla připojit.
