Dva roky po smrti mého syna jsem se snažila najít smysl života a přijmout jeho ženu jako vlastní dceru. Při přípravě rodinné oslavy jsem si uvědomila, jak hluboko v sobě stále nosím bolest i vinu, a jak těžké je skutečně odpustit sobě i druhým. Tento příběh je o tom, jak se rodina může znovu spojit i přes největší ztrátu.
Rozhodnutí nepořádat letos Vánoce způsobilo v mé rodině rozkol. I moji nejbližší příbuzní jsou naštvaní, a moje sestra, se kterou jsem vždy měl blízký vztah, vede proti mně kampaň. Vše začalo, když jsem se rozhodl upřednostnit své vlastní blaho.
Nikdy bych si nepomyslela, že se ocitnu v takové situaci, cítíc se zrazená rodinou mého manžela. Minulý víkend svolala moje tchyně rodinné setkání, aby projednala svou závěť. Chtěla tam mít všechny: své děti, vnoučata a nás, zeťáky a snachy. To, co odhalila, mě nechalo bez slov a zlomenou. Můj manžel, který pro ni vždycky byl oporou, byl zcela přehlédnut. Je to hořká pilulka, kterou musím spolknout, a nemohu se zbavit pocitu nespravedlnosti.
Minulé Vánoce jsme s manželem Davidem navštívili jeho matku Martu na svátky. Marta mě obvinila, že jsem zkazila Vánoce poté, co otevřela můj dárek. Teď přemýšlím, jestli bych se k nim letos na Vánoce měla připojit.
