Jmenuji se Růžena a celý život jsem si myslela, že jsem ta nejlepší babička. Všechno se změnilo během jedné osudové noci, kdy u mě přespávala moje vnučka Ema a já jsem ji nedokázala ochránit. Toto je můj příběh o vině, lásce a těžké cestě k odpuštění v naší rodině.
Jeden telefonát od mé dcery mi obrátil život naruby. Po letech práce jsme si se Zdeňkem chtěli konečně užít zasloužený klid, ale slova naší dcery Jitky mě zasáhla jako blesk. Najednou jsem začala pochybovat, jestli mám právo na štěstí, když moje vlastní dítě zápasí s dluhy a životními těžkostmi.
Můj tříletý syn Erik se utopil v rybníku za naším domem. V příběhu popisuji bolest, vinu i rozpad rodiny, která se snaží vyrovnat s nenahraditelnou ztrátou. Otevírám otázky rodičovské odpovědnosti, sousedských vztahů a síly komunity v těžkých chvílích.
Jmenuji se Jana a právě stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života – co bude s mým stárnoucím tátou, který vždycky všechno zvládal sám. Vyrůstala jsem v rodině, kde se o slabost nemluvilo, a teď musím najít odvahu říct, že už to doma sami nezvládneme. Sdílím svůj příběh plný viny, hádek i lásky, protože vím, že nejsem jediná, kdo tohle řeší.
Jedné deštivé noci jsem opustil svou rodinu v Brně, přesvědčený, že jinde najdu štěstí. Roky poté mě pronásledovala vina, stesk a zoufalá snaha získat zpět důvěru své dcery. Toto je můj příběh o bolesti, lítosti a naději na odpuštění.
Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musela otce odvést do domova důchodců. Věřila jsem, že mu tím zajistím lepší péči, ale místo vděku mě rodina začala nenávidět. Teď žiju s pocitem viny a otázkou, zda jsem opravdu udělala správnou věc.
Před deseti lety mi otec předal klíče od svého milovaného domu. Nyní je jeho přítomnost neustálým stínem a já se cítím uvězněn v cyklu povinnosti a viny.
