Jmenuji se Jaroslava a miluji svého vnuka Filipa, ale jeho výchova je pro mě nad mé síly. Moje dcera Lenka mi ho často nechává na hlídání, i když ví, že už na to nemám energii ani trpělivost. Dospěla jsem k rozhodnutí, které mě bolí, ale jinak už nemůžu.
Jmenuji se Hana a letos slavím pětatřicáté narozeniny. Měla to být oslava, která nás všechny znovu spojí, ale místo toho se mi rozpadá rodina pod rukama. Největší bolest mi způsobuje, že vlastní matka nechce, aby se mé dítě účastnilo našeho společného dne.
Jako důchodce jsem musel přestat finančně podporovat svého syna. Nyní mě odřízl od mého vnuka. Už je to rok, co jsem ho naposledy viděl, a bolest je nesnesitelná. Celý život jsem se snažil zajistit svého syna, jen abych se cítil využitý a odhozený.
