Jedno nečekané zazvonění u dveří změnilo můj život a vztahy v rodině. Musela jsem čelit napětí mezi mnou a mojí tchyní, které vyústilo v bolestivé výčitky a rozdělení rodiny. Dodnes přemýšlím, jestli jsem mohla něco udělat jinak, nebo jestli je někdy lepší nechat dveře zavřené.
Už dva roky se mnou můj syn nepromluvil. Každý den přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance to napravit. Tento příběh je o bolesti, výčitkách a naději, že rodinné vztahy lze uzdravit, i když se zdají být nenávratně ztracené.
Jmenuji se Ivana a kdysi jsem věřila, že kojení mého syna Filipa až do jeho osmi let je ten největší projev mateřské lásky. Dnes však žiji s následky svého rozhodnutí – s výčitkami, rozpory v rodině a bolestí, která mě nutí přehodnocovat, kde končí péče a začíná sobectví. Toto je můj příběh o hledání odpuštění sama sobě i svému synovi.
