Jednoho horkého letního odpoledne jsem se rozhodl prodat svůj byt a odejít do domova důchodců. Peníze z prodeje si však nechám pro sebe a své dceři Lucii nepomohu, což ve mně vyvolává silné výčitky svědomí. Je to sobecké, nebo je správné, že chci, aby se Lucie postavila na vlastní nohy?
Viděl jsem, jak můj bratr Petr celý život obětoval pro svou rodinu, ale když onemocněl, jeho děti ho nechaly na holičkách. V tomto příběhu se potýkám s výčitkami svědomí, rodinnými konflikty a otázkou, kde se stala chyba. Přemýšlím, zda má láska a oběť v dnešní době ještě nějakou hodnotu.
Jmenuji se Ivana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi sousedka před obchodem řekla, že moje babička už tři dny nejedla. Ten okamžik ve mně spustil lavinu pochybností, výčitek a starých rodinných bolestí. Toto je příběh o tom, jak jsem se mezi prací, rodinnými hádkami a vlastními strachy snažila zachránit to, co z naší rodiny zbylo.
Jsem Marie, matka, která měla dceru až ve svých pětačtyřiceti letech. Dnes mi moje jediná dcera vyčítá, že jí finančně nepomáhám tolik jako její zámožní tchánovci. Bojuji s pocitem viny, bolestí a otázkou, jestli jsem jako matka selhala, když jí nemohu dát víc než jen svou lásku.
Jsem babička, která selhala. Nedokázala jsem zvládnout vnoučata během jejich prázdninového pobytu u mě a musela jsem požádat druhé prarodiče o pomoc. Teď mě trápí výčitky svědomí a nevím, jak to napravit.
Můj život se obrátil naruby, když jsem se stala matkou, a prosba o pomoc od mé maminky spustila lavinu nečekaných událostí. Teď mají rodiče bydlet rok u nás a já se zmítám mezi láskou, výčitkami a potřebou chránit vlastní rodinu. Dokážu zůstat sama sebou, aniž bych ztratila své nejbližší?
Ten den, kdy jsem musela odvézt maminku do domova důchodců, se mi vryl do paměti jako jizva. Vždycky jsem cítila, že mezi námi byla propast – ona byla starší, já toužila po svobodě a pochopení. Teď, když je pryč, si kladu otázku, jestli jsem opravdu udělala to nejlepší, co jsem mohla.
