Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila podle očekávání své matky. Každý den jsem pro ni uklízela, vařila a starala se o její pohodlí, zatímco moje vlastní rodina a děti mě potřebovaly. Dospěla jsem až na hranici svých sil a musela jsem si vybrat – buď budu žít pro sebe, nebo zůstanu navždy v jejím stínu.
Celý život jsem si myslela, že moje tchyně Marie s radostí hlídá naše děti. Až jednoho dne jsem zjistila, jak moc ji to ve skutečnosti vyčerpávalo a jak dlouho své pocity skrývala. Teď stojím před otázkou, jestli lze napravit rodinu, když se pravda konečně dostane na povrch.
Jmenuji se Petra a stojím na rozcestí mezi mateřstvím a nutností pracovat. Moje maminka mi odmítá pomoci s hlídáním syna, což mě staví do zoufalé situace. Bojuji s pocitem viny, vyčerpáním a otázkou, jestli je možné být dobrou matkou i dcerou zároveň.
Jmenuji se Lucie a poslední roky mého života se změnily v nekonečný kolotoč povinností, zatímco můj manžel Tomáš se uzavřel do sebe a přestal být součástí našeho světa. Každý den bojuji s pocitem selhání, když vidím, jak jiné ženy zvládají práci, děti i domácnost s lehkostí, zatímco já mám pocit, že se topím. Přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je ještě možné najít cestu zpět k sobě i k němu.
Jmenuji se Alena a právě jsem se pohádala se svou dcerou Lenkou, která mi vyčítá, že nechci hlídat její děti. Můj muž je vážně nemocný, stále pracuji a cítím, že už nemám sílu být vším všem. Přesto mě trápí, jestli jsem opravdu špatná babička, jak mi dcera tvrdí.
Jsem babička dvou vnoučat, které miluji nade vše. Přesto mě bolí, že mě snacha bere jen jako samozřejmou chůvu a nikdo se neptá, jak se cítím. Příběh o lásce, vyčerpání a touze být slyšena.
Celý život jsem byla v naší rodině tím, kdo všechno uklidňuje a spojuje. Nikdo si ale nevšiml, že i já mám právo být slabá a potřebovat oporu. Teprve když jsem se zhroutila, začala jsem chápat, že musím myslet i na sebe.
Jmenuji se Jana a poslední roky mám pocit, že jsem v pasti. Všechno v domácnosti, péče o děti, práce i starost o finance leží jen na mně, zatímco můj manžel Petr se stáhl do ústraní. Bojuji s pocitem vyhoření, osamělosti a zoufalství, ale stále doufám, že najdu sílu něco změnit.
Jmenuji se Petra a poslední rok mého života se točí kolem neustálých stížností mé maminky, která odešla do důchodu. Snažím se vybalancovat péči o vlastní rodinu, práci a její nekonečné výčitky, že na ni nemám čas. Píšu svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se v tomhle kolotoči ztrácí.
Jednoho deštivého večera jsem konečně nahlas řekla paní Novotné, že už dál nezvládám být její jedinou oporou. Její dcera Lenka žije v Praze a na maminku si čas nenajde, zatímco já jsem se stala samozřejmostí. V příběhu popisuji, jaké to je být sousedkou, která se ocitla v pasti cizí rodinné odpovědnosti, a jak těžké je říct dost.
Už pět let se starám o paní Věru, matku své nejlepší kamarádky. Každý den bojuji s pocitem vděčnosti i vyčerpání, protože nevím, kdy a jestli vůbec mám právo říct dost. Píšu svůj příběh, abych zjistila, jestli v tom nejsem sama a kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
Jmenuji se Lucie a už několik měsíců žiju na hraně svých sil. Zatímco já se snažím udržet naši rodinu nad vodou, můj manžel Petr jako by žil v jiném světě. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela postavit nejen jemu, ale i sama sobě, abychom mohli znovu najít cestu k sobě.
