Jmenuji se Lucie a můj příběh je o tom, jak se z přátelství může stát past, pokud neumíme říct ne. Dlouho jsem sousedce pomáhala s hlídáním její dcery, až jsem se v tom ztratila sama. Teď stojím před rozhodnutím, jestli mám chránit sebe, i když to znamená riskovat ztrátu přátelství.
Každý pátek večer doufám, že si konečně odpočinu, ale místo toho mě u tchánů čeká nekonečný seznam úkolů. Snažím se najít rovnováhu mezi vlastními potřebami a očekáváními rodiny mé ženy. Příběh o tlaku, nepochopení a hledání odvahy říct dost.
Jsem Marie, babička z Brna, která se cítí být přehlížená a vyčerpaná. Moje snacha Petra mě bere jako samozřejmost, jako chůvu pro své děti, ale zapomíná, že jsem taky člověk s vlastními potřebami a sny. Tato zpověď je mým voláním po pochopení a úctě.
Jednoho rána jsem nechala Martinu na stole vzkaz a odjela do Brna, abych unikla každodenní rutině a pocitu, že jsem jen služka a matka. V příběhu popisuji svůj vnitřní boj, samotu i následné rodinné drama, které mě donutilo přehodnotit celý svůj život. Nakonec stojím před otázkou, zda lze najít rovnováhu mezi mateřstvím, partnerským vztahem a vlastním štěstím.
Jmenuji se Ivana a před půl rokem se ke mně nastěhovala moje stará maminka po mrtvici. Každý den bojuji s pocitem viny, únavy i vzteku, protože se mi obrátil život naruby a naše vztahy jsou napjatější než kdy dřív. Hledám cestu, jak neztratit samu sebe a přitom být dobrou dcerou.
Jmenuji se Pavel a po sedmi letech manželství jsem se rozhodl zjistit, proč je moje žena Marta stále unavená a odtažitá. Můj experiment, který měl přinést odpovědi, však odhalil bolestivé pravdy a přivedl naši rodinu na pokraj rozpadu. Teď stojím před otázkou, jestli lze vůbec zachránit něco, co už je možná nenávratně ztracené.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila podle očekávání své matky. Každý den jsem pro ni uklízela, vařila a starala se o její pohodlí, zatímco moje vlastní rodina a děti mě potřebovaly. Dospěla jsem až na hranici svých sil a musela jsem si vybrat – buď budu žít pro sebe, nebo zůstanu navždy v jejím stínu.
Celý život jsem si myslela, že moje tchyně Marie s radostí hlídá naše děti. Až jednoho dne jsem zjistila, jak moc ji to ve skutečnosti vyčerpávalo a jak dlouho své pocity skrývala. Teď stojím před otázkou, jestli lze napravit rodinu, když se pravda konečně dostane na povrch.
Jmenuji se Petra a stojím na rozcestí mezi mateřstvím a nutností pracovat. Moje maminka mi odmítá pomoci s hlídáním syna, což mě staví do zoufalé situace. Bojuji s pocitem viny, vyčerpáním a otázkou, jestli je možné být dobrou matkou i dcerou zároveň.
Jmenuji se Lucie a poslední roky mého života se změnily v nekonečný kolotoč povinností, zatímco můj manžel Tomáš se uzavřel do sebe a přestal být součástí našeho světa. Každý den bojuji s pocitem selhání, když vidím, jak jiné ženy zvládají práci, děti i domácnost s lehkostí, zatímco já mám pocit, že se topím. Přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je ještě možné najít cestu zpět k sobě i k němu.
Jmenuji se Alena a právě jsem se pohádala se svou dcerou Lenkou, která mi vyčítá, že nechci hlídat její děti. Můj muž je vážně nemocný, stále pracuji a cítím, že už nemám sílu být vším všem. Přesto mě trápí, jestli jsem opravdu špatná babička, jak mi dcera tvrdí.
Jsem babička dvou vnoučat, které miluji nade vše. Přesto mě bolí, že mě snacha bere jen jako samozřejmou chůvu a nikdo se neptá, jak se cítím. Příběh o lásce, vyčerpání a touze být slyšena.
