Celý život jsem byla v naší rodině tím, kdo všechno uklidňuje a spojuje. Nikdo si ale nevšiml, že i já mám právo být slabá a potřebovat oporu. Teprve když jsem se zhroutila, začala jsem chápat, že musím myslet i na sebe.
Jmenuji se Jana a poslední roky mám pocit, že jsem v pasti. Všechno v domácnosti, péče o děti, práce i starost o finance leží jen na mně, zatímco můj manžel Petr se stáhl do ústraní. Bojuji s pocitem vyhoření, osamělosti a zoufalství, ale stále doufám, že najdu sílu něco změnit.
Jmenuji se Petra a poslední rok mého života se točí kolem neustálých stížností mé maminky, která odešla do důchodu. Snažím se vybalancovat péči o vlastní rodinu, práci a její nekonečné výčitky, že na ni nemám čas. Píšu svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se v tomhle kolotoči ztrácí.
Jednoho deštivého večera jsem konečně nahlas řekla paní Novotné, že už dál nezvládám být její jedinou oporou. Její dcera Lenka žije v Praze a na maminku si čas nenajde, zatímco já jsem se stala samozřejmostí. V příběhu popisuji, jaké to je být sousedkou, která se ocitla v pasti cizí rodinné odpovědnosti, a jak těžké je říct dost.
Už pět let se starám o paní Věru, matku své nejlepší kamarádky. Každý den bojuji s pocitem vděčnosti i vyčerpání, protože nevím, kdy a jestli vůbec mám právo říct dost. Píšu svůj příběh, abych zjistila, jestli v tom nejsem sama a kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
Jmenuji se Lucie a už několik měsíců žiju na hraně svých sil. Zatímco já se snažím udržet naši rodinu nad vodou, můj manžel Petr jako by žil v jiném světě. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela postavit nejen jemu, ale i sama sobě, abychom mohli znovu najít cestu k sobě.
Jmenuji se Arnoštka a každý rok jsem musela připravovat oslavu narozenin svého muže Václava pro jeho obrovskou rodinu, která se vždy vtrhla bez pozvání. Letos jsem se rozhodla, že to udělám jinak, a doufala jsem, že konečně najdu radost v tom, co mě vždy jen vyčerpávalo. Místo toho jsem ale spustila lavinu konfliktů, která mě donutila přehodnotit, co vlastně znamená rodina a kde jsou mé vlastní hranice.
Jmenuji se Klára Novotná a nikdy jsem si nemyslela, že mě obyčejný den v kuchyni přivede na pokraj zhroucení. Práce, děti, domácnost – všechno bylo na mně, zatímco můj muž Petr žil ve svém světě. Jednoho večera jsem ale našla odvahu říct nahlas, co mě tíží, a tím jsme začali společně hledat cestu zpět k sobě.
Vždycky jsem toužila po velké rodině a domově plném smíchu, ale realita mě tvrdě zasáhla. Místo pohádkového života jsem skončila ve zchátralém domě s dítětem, které mě denně zkouší až na dřeň. Tohle je příběh o tom, jak se sny mohou změnit v boj o přežití – a jak těžké je přiznat si, že někdy prostě nezvládáme.
Jednoho deštivého rána jsem napsala manželovi zprávu, která změnila náš život. Byla jsem na pokraji sil, vyčerpaná z každodenní rutiny a pocitu, že už nejsem sama sebou. Rozhodla jsem se odejít a dát si čas na to, abych zjistila, kdo vlastně jsem a co od života chci.
Jmenuji se Jana a už několik let jsem nepsanou hostitelkou všech rodinných oslav. Letos se však na oslavě tchyniných narozenin něco zlomilo – v sobě i v rodině. Konečně jsem se rozhodla postavit se za sebe a změnit zaběhlé pořádky, i když to znamenalo rozbouřit klidné vody.
