Jednoho deštivého večera mi zavolaly děti z chalupy mé matky na Vysočině, že chtějí domů dřív. Tato nečekaná prosba mě donutila čelit vlastním obavám, starým rodinným tajemstvím a otázce, zda své děti opravdu znám. Mezi slzami, výčitkami a vzpomínkami jsem pochopila, že láska někdy znamená slyšet i to, co nechceme slyšet.
Po tragické smrti rodičů jsem se ocitla uprostřed boje o rodinný dům a pole na Vysočině. Musela jsem čelit chamtivosti příbuzných, zradě vlastní sestry a otázce, co pro mě znamená domov. Nakonec jsem stála před volbou: bojovat za dědictví, nebo za svůj klid.
Jmenuji se Anička a v létě, kdy požár zachvátil naši vesnici na Vysočině, jsem se rozhodla pomoci hasičům, kteří bojovali s ohněm. I když jsem sama přišla o část domova, našla jsem sílu přinést radost těm, kteří riskovali životy pro nás ostatní. Tento příběh je o odvaze, rodinných konfliktech a o tom, jak i malé gesto může změnit svět dospělých.
Měli představu o útulném podnikání a šanci užít si společně zlatá léta. Ale realita provozování penzionu byla daleko od jejich vysněného obrazu.
