Můj příběh začíná v zaprášené uličce malého obchodu v našem městečku na Vysočině, kde jsem poprvé pochopila, že pro rodiče nejsem dcera, ale prostředek k jejich pohodlí. Roky jsem se snažila být jejich záchranou, vzdala jsem se svých snů a štěstí, jen abych zjistila, že jsem pro ně jen nástroj. Teď, když stojím tváří v tvář pravdě, nevím, jestli se někdy dokážu vymanit z toho nekonečného kruhu povinností a viny.
Jednoho dusného červencového večera jsem už potřetí zvedala telefon a v tu chvíli jsem věděla, že už nemůžu dál. Manželova rodina nás roky kontaktovala jen tehdy, když něco potřebovala, a já jsem se cítila vyčerpaná a zneužívaná. Toto je můj příběh o tom, jak jsem se rozhodla postavit sama za sebe a proč jsme se rozhodli přerušit kontakt s těmi, kteří nás jen využívali.
Od prvního dne našeho vztahu s Michalem jsem cítila, že něco není v pořádku, ale dlouho jsem to přehlížela. Každý měsíc jsem platila nájem, večeře i dovolené, zatímco Michal měl vždy výmluvu, proč zrovna teď nemůže přispět. Teď stojím před otázkou, jestli je tohle ještě láska, nebo už jen moje naivita a strach být sama.
Jmenuji se Gregor a celý život jsem byl považován za lakomce. Jenže když jde o rodinu, neumím říct ne – a právě to mě málem zničilo. Dnes vám chci vyprávět, jaké to je být štědrý tam, kde vás berou jen jako samozřejmost.
Celý život jsem věřil, že rodina je místo, kde najdu oporu a lásku. Místo toho jsem se stal jen prostředkem k tomu, aby moji rodiče přežili vlastní neschopnost a pohodlnost. Teď stojím před rozhodnutím, jestli jim dál pomáhat, nebo konečně začít žít svůj vlastní život.
