Sedím na posteli s papírem v ruce, kde stojí diagnóza mého syna Marka. Bojím se říct pravdu svému muži Petrovi, protože mám strach, že nás opustí. Každý den zápasím mezi láskou k synovi, strachem ze ztráty rodiny a touhou po upřímnosti.
Jsem matka, která skrývá tajemství o synově vývojové poruše před manželem, protože se bojím, že by to mohlo vést k rozvodu. Každý den je pro mě boj mezi láskou k synovi a strachem z rozpadu rodiny. Nakonec se tajemství stane neudržitelným a přinese tragické následky.
„Honzo, poslouchej pozorně…“ zašeptal jeho otec, každé slovo bylo namáhavé. Nemoc si vybrala svou daň, zanechala ho křehkého a nepoznatelného. Kdysi statný a živý muž nyní ležel v posteli, stín svého bývalého já. „Honzo, prosím, neopouštěj Aničku… Potřebuje tě. Je jiná než ostatní…“
