Celý život jsem žila pro rodinu, ale po smrti manžela jsem zůstala jen stínem ve vlastním domě. Můj syn, Petr, mě roky dusil svými výčitkami a lhostejností, až jsem jednoho dne udělala něco, co nikdo nečekal – vyhodila jsem jeho věci za dveře. I když mě celá rodina odsoudila, poprvé po letech jsem pocítila, že žiju pro sebe.