Chtěli jsme dceři usnadnit život a darovali jí byt po mých rodičích. Místo vděčnosti se mezi námi začaly hromadit napětí a odcizení. Dnes přemýšlím, jestli jsme udělali správné rozhodnutí, nebo jestli jsme si sami pod sebou podřízli větev.
Sedím v kuchyni a sleduji, jak moje dcera Anna spěchá do práce, zatímco její malý syn zůstává v péči chůvy. Nedokážu pochopit, proč se s manželem rozhodli mít dítě právě teď, když oba žijí jen svou kariérou. V příběhu se potýkám s vlastními pocity viny, nepochopení a touhou po rodinné blízkosti, která se mi zdá být nenávratně ztracená.
Ten den, kdy jsem musela odvézt maminku do domova důchodců, se mi vryl do paměti jako jizva. Vždycky jsem cítila, že mezi námi byla propast – ona byla starší, já toužila po svobodě a pochopení. Teď, když je pryč, si kladu otázku, jestli jsem opravdu udělala to nejlepší, co jsem mohla.
Jmenuji se Marie a celý život jsem dřela, abych své dceři Simoně zajistila lepší život. Teď, když už nemám z čeho dávat, se mi vzdaluje nejen ona, ale i můj milovaný vnouček. Bolí mě, že možná pro ně znamenám jen peněženku, a přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Jmenuji se Nora a myslela jsem, že důchod bude konečně časem klidu a radosti. Místo toho mě dcera obvinila, že si žiju na úkor jejího utrpení, a já se musela postavit otázce, jestli mám právo na vlastní štěstí, když moje rodina trpí. Příběh o vině, lásce a těžkém rozhodování v české rodině.
