Sedím v polostínu obýváku a čekám na zprávu od své dcery Kláry, která se mi už měsíce neozvala. Vzpomínám na naše hádky, na slova, která jsme si nikdy neměly říct, a přemýšlím, jestli je ještě šance všechno napravit. Každý den mě sžírá vina i naděje, že jednou znovu uslyším její hlas.