Před pěti lety se mi zhroutil svět, když můj syn Tomáš opustil svou ženu Kláru kvůli nevěře s Eliškou, zatímco jejich dcera Anička byla ještě v plenkách. Zrada roztrhla naši rodinu na kusy, ale Tomáš se postupně snažil napravit své chyby a získat zpět důvěru nás všech. Toto je příběh o bolesti, růstu a naději, že i ty nejhlubší rány lze časem zahojit.
Jednoho deštivého večera jsem stála v předsíni a slyšela, jak se za dveřmi hádáme s Petrem už poněkolikáté tento týden. V zoufalství jsem sáhla po modlitbě, i když jsem v posledních letech na Boha spíš zanevřela. Právě víra mi ale pomohla najít sílu odpustit, pochopit a znovu postavit naše manželství na pevnější základy.
Všechno začalo nevinně – chtěli jsme s manželem trochu klidu a děti poslat na víkend k babičce. Jenže náš nejmladší syn Honzík se tam necítil dobře a jeho zoufalá prosba, abychom ho vzali domů, nám otevřela oči. Ten víkend nás naučil, jak důležité je naslouchat dětem a nebrat jejich pocity na lehkou váhu.
Jmenuji se Alena a poslední rok mého života se točí kolem snahy navázat vztah s budoucí snachou, která se zdá být ke mně i celé naší rodině chladná. Každé rodinné setkání je pro mě zkouškou trpělivosti a odvahy, protože mám pocit, že ztrácím nejen syna, ale i kus sebe. V tomto příběhu popisuji své zoufalství, pokusy o sblížení i otázky, které si kladu o vině a budoucnosti naší rodiny.
Večer, kdy jsem chtěla najít klid v kuchyni a u večeře s dcerou, se změnil v bouři výčitek a hádek s bývalým manželem Petrem kvůli alimentům. Jeho slova mě zasáhla hlouběji, než bych čekala, a donutila mě přemýšlet o tom, jak těžké je být samoživitelkou v české realitě. Příběh o bolesti, hrdosti a odvaze žádat o to, co je spravedlivé.
Jmenuji se Ivana a žiji v krásném bytě na Vinohradech, ale každý den mě dusí lakota mého manžela Tomáše. Přestože navenek působíme jako ideální pár, uvnitř našeho domova vládne napětí, protože Tomášova posedlost šetřením ničí vše, co jsem kdy milovala. Bojuji s pocitem viny, touhou po svobodě a otázkou, zda mám právo chtít od života víc.
Jmenuji se Petra a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života – mám finančně pomáhat své matce, i když sama žiju od výplaty k výplatě? V příběhu popisuji napětí mezi rodinnou láskou, pocitem viny a vlastními limity. Sdílím své vnitřní boje, rozhovory s matkou i přáteli a doufám, že mi pomůžete najít odpověď.
Vždycky jsem věřila, že domov je místo, kde začíná naše budoucnost. Když mi rodiče slíbili můj dětský dům, plánovala jsem s Petrem nový život. Ale všechno se změnilo, když máma oznámila rozvod a rozhodla se dům nechat pro sebe – a já musela najít sílu začít znovu jinde.
Všechno začalo jedním telefonátem od mámy, který jsem poprvé v životě odmítla. Vyrůstala jsem na vesnici, ale srdcem jsem vždycky patřila do města – a teď, když mám konečně svůj život, rodina mě chce vtáhnout zpět. Tenhle příběh je o tom, jak těžké je postavit se vlastní rodině a najít odvahu žít podle sebe.
Jmenuji se Tereza a vyrůstala jsem v malém městě na Vysočině. Můj život se navždy změnil, když do něj vstoupil nevlastní otec Petr, který mi dal lásku a oporu, jakou jsem od vlastního otce nikdy nezažila. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a o tom, jak těžké je někdy říct «děkuji» těm, kteří si to nejvíc zaslouží.
V den svých narozenin jsem dostala od svého přítele Tomáše ručně vyrobený dárek, který mě místo radosti rozčílil. Můj výbuch spustil vlnu hádek, výčitek a rodinných konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co vlastně v životě znamená láska a uznání. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem nebyla příliš krutá a co vlastně od druhých očekávám.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že obyčejná návštěva u rodičů může roztrhnout rodinu na kusy. Můj syn Matýsek toužil po chvílích s babičkou a dědou, ale já jsem věděla, že za zavřenými dveřmi našeho domu se skrývá víc než jen rodinné teplo. Tohle je příběh o tom, jak těžké je žádat o pomoc, když se z ní stane zbraň.
