Jmenuji se Hana a ve dvaceti jedna letech jsem zjistila, že samota může být horší než jakýkoli trest. Moji rodiče, Petr a Ivana, byli vždy fyzicky přítomní, ale duševně mě opustili už dávno. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela naučit žít s tím, že rodina, která by měla být oporou, se může stát zdrojem největší bolesti.