Jednoho večera jsme s manželem Petrem zjistili, že naše děti, Jana a Tomáš, chtějí, abychom sepsali závěť. Tato žádost otřásla naším vztahem i rodinnou důvěrou a přinutila nás přehodnotit nejen naše rodičovství, ale i vlastní hodnoty. V příběhu popisuji bolestné rozhovory, vnitřní boj a otázku, zda jsme jako rodiče selhali, když se z lásky stalo vyjednávání o dědictví.
V horkém létě jsem se ocitl na pokraji sil a poprvé jsem pocítil, že stáří není jen číslo. Moje dcera Jana a její manžel Petr mě zachránili, ale brzy jsem zjistil, že jejich péče má skryté motivy. Týden poté jsem šel sám k advokátovi změnit závěť a začal přemýšlet, co vlastně znamená rodina.
Jednoho deštivého večera jsem na mámině nočním stolku našla její závěť, ve které mě úplně vynechala. Od té chvíle se náš vztah změnil a já se snažím pochopit, proč to udělala. I když vím, že mě máma milovala, odpuštění je pro mě zatím nemožné.
V malebné vesnici na Moravě věnovala mladá žena svůj život dědečkovi, věříc, že je jeho nejoblíbenější. Když však byla odhalena závěť, její svět se obrátil vzhůru nohama.
Nikdy bych si nepomyslela, že se ocitnu v takové situaci, cítíc se zrazená rodinou mého manžela. Minulý víkend svolala moje tchyně rodinné setkání, aby projednala svou závěť. Chtěla tam mít všechny: své děti, vnoučata a nás, zeťáky a snachy. To, co odhalila, mě nechalo bez slov a zlomenou. Můj manžel, který pro ni vždycky byl oporou, byl zcela přehlédnut. Je to hořká pilulka, kterou musím spolknout, a nemohu se zbavit pocitu nespravedlnosti.
