Jmenuji se Tomáš a pracuji jako zdravotní bratr na neurologické rehabilitaci v Brně. Po vlastním mozkovém infarktu mě z nemocnice nevyzvedl nikdo z rodiny. Toto je můj příběh o ztracené lásce, rodinných konfliktech a hledání odpuštění.
Vše se ve mně zhroutilo, když mi lékařka oznámila, že mé nenarozené dítě zemřelo. Přesto mě něco hluboko uvnitř nutilo nevzdat se a hledat pravdu. Tato cesta mě postavila proti vlastní rodině i českému zdravotnictví, ale ukázala mi, co znamená být matkou.
Jmenuji se David a pracuji jako zdravotní bratr na neurologické rehabilitaci v Praze. Po vlastním mozkovém infarktu jsem čekal, že mě někdo z rodiny vyzvedne z nemocnice, ale nikdo nepřišel. Tato zpověď je mým pokusem pochopit, kam se mezi námi vytratila láska, odpovědnost a schopnost odpouštět.
