Moje vyprávění začíná v okamžiku, kdy jsem musela volit mezi vlastní matkou a nemocnou tchyní. Vyrůstala jsem jen s mámou, která pro mě obětovala celý život, ale teď, když potřebovala mou blízkost, já jsem byla na druhém konci Prahy u ženy, která mi nebyla pokrevní rodinou. V tom zápasu mezi povinností, láskou a starými bolestmi jsem zjistila, jak křehké jsou hranice rodiny a srdce.
Celý život jsem obětovala péči o rodiče a nikdy jsem si nenašla čas na vlastní štěstí. Po jejich smrti se cítím ztracená a prázdná, protože nevím, jak žít jen sama pro sebe. Přemýšlím, jestli jsem svůj život vůbec žila podle sebe, nebo jen podle očekávání druhých.
Vstupuji do kavárny, kde se setkávám s Petrem, mužem, který mi kdysi změnil život. Rozhovor s ním mě přivádí k zamyšlení nad mými minulými vztahy a rozhodnutími, která jsem udělala. Uvědomuji si, že každý muž v mém životě mi něco dal, ale také něco vzal.
Narodila jsem se v malé vesnici na Moravě, kde jsem snila o lepším životě. Odmítla jsem Petra, svou středoškolskou lásku, a vzala si Martina, protože jsem věřila, že mi to přinese lepší budoucnost. Po dvaceti letech jsem se s Petrem znovu setkala a zjistila, jak nečekané zvraty naše životy nabraly.
„Protože bys pak musela omezit své koníčky a vášně! Jsi stále v nejlepších letech! Užij si život naplno!“ neustále nám radil můj otec.
Jak zralá skutečně je? Tolik života před sebou, proč ten spěch? A proč zakládat rodinu tak brzy? Poslouchal někdo mé rady? Ani Eva ne.
