Roky jsem přehlížela manželovu nevěru, protože jsem věřila, že rodina je nade vše. Po nečekaném úrazu jsem zjistila, kdo mě skutečně miluje a podporuje. Teď už vím, že vlastní štěstí nemůžu obětovat kvůli chybám druhých.
Můj manžel mi řekl, že jede s kamarády do Bieszczad na víkend. O dva dny později jsem na internetu uviděla jeho fotku s jinou ženou. Tohle je příběh o bolesti, zradě a o tom, jak těžké je najít sílu začít znovu.
Jednoho deštivého večera jsem našla dopis od manžela, ve kterém mi oznámil, že chce rozvod. Místo abych se zhroutila, rozhodla jsem se bojovat za sebe i naši rodinu a odhalit pravdu, která byla dlouho skrytá. Tento příběh je o bolesti zrady, síle postavit se osudu a odvaze začít znovu.
Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem si uvědomila, že už dál nemůžu žít jen pro druhé. Vždycky jsem byla tou, která držela rodinu pohromadě, ale někde cestou jsem ztratila samu sebe. Teď stojím na prahu nové životní etapy a ptám se sama sebe, jestli mám právo hledat štěstí i pro sebe.
Jmenuji se Milena a vždy jsem byla tou, na kterou se všichni spoléhali. Po odchodu do důchodu jsem doufala, že konečně začnu žít pro sebe, ale rodina mě neustále potřebovala jako chůvu a služku. Musela jsem najít odvahu říct dost a postavit se za své sny, i když to znamenalo zklamat ty, které miluji nejvíc.
Jednoho mrazivého rána jsem se probudila na lavičce v parku na Smíchově, bez střechy nad hlavou a s pocitem, že už nemám co ztratit. Přesto jsem v sobě našla sílu postavit se na nohy, překonat předsudky i vlastní strach a nakonec pomoci nejen sobě, ale i dalším lidem v podobné situaci. Můj příběh je o boji s bezdomovectvím, o rodinných konfliktech a o tom, jak lze i z největší tmy vykřesat světlo pro sebe i pro ostatní.
Po pětadvaceti letech manželství jsem se rozhodla odejít. Celou dekádu jsem věděla o manželových nevěrách, ale kvůli dětem a strachu ze samoty jsem předstírala štěstí. Teď už vím, že změna je možná i v slzách a že lítost je zbytečná, když se člověk rozhodne žít jinak.
