Jsem Jana, matka dvou malých dětí, která se musela vyrovnat s tím, že moje máma Alena dala přednost nové lásce před rodinou. Zatímco jsem zoufale potřebovala její pomoc, ona se rozhodla žít pro sebe a já zůstala sama s pocitem zrady. Tento příběh je o bolesti, hledání pochopení a otázce, kde končí naše povinnosti vůči rodině a začíná právo na vlastní štěstí.
Jmenuji se Ivana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi syn oznámil, že mě na svou svatbu nezve. Přestože jsem jeho ženu i její dceru přijala do rodiny, vždy jsem cítila, že stojím stranou. Když mě později požádali, abych jim poskytla střechu nad hlavou, musela jsem se postavit tváří v tvář bolestné pravdě o rodinných vztazích a dvojím standardům.
Můj život se zlomil v okamžiku, kdy jsem slepě věřila v pohádku o dokonalé lásce. Zklamání od kluka, kterého obdivovalo celé město, mě srazilo na dno, ale díky mámě a nečekané lásce jsem našla cestu zpět k sobě. Dnes už vím, že štěstí není v pozlátku, ale v obyčejných chvílích a v přijetí sebe sama.
Jmenuji se Ondřej a rozhodl jsem se pozvat svou babičku Marii na maturitní ples, protože ona sama nikdy na svůj ples nešla. Škola nám to ale zakázala a já musel čelit nejen zklamání, ale i nepochopení okolí. Tento příběh je o rodinné lásce, odvaze postavit se pravidlům a o tom, jak těžké je někdy být jiný.
Začalo to hádkou a prásknutím dveří, když se mi rozpadlo první manželství s Petrem. Pak jsem uvěřila slibům o lepším životě v Americe s Andrejem, ale místo štěstí přišlo zklamání a samota. Přemýšlím, jestli lze někdy opravdu utéct před minulostí a najít nový začátek.
V sobotu jsem zoufale potřebovala, aby moje tchyně pohlídala děti, ale ona měla jiné plány. Můj muž Petr je na svou maminku až nezdravě fixovaný a já jsem se ocitla v situaci, kdy jsem musela volit mezi vlastními potřebami a rodinným klidem. Tato událost mi otevřela oči o tom, jaké místo vlastně v naší rodině zaujímám.
Celý život jsem dřela, abych svému synovi dala to nejlepší. Když jsem přestala posílat peníze, přestal mě navštěvovat a já už rok neviděla svou vnučku. Teď přemýšlím, jestli jsem byla pro svého syna jen bankomat.
Jmenuji se Martin a celý život jsem se snažil být tím správným mužem – pracovitým, spolehlivým, laskavým. Přesto jsem vždy sledoval, jak ženy, které jsem obdivoval, dávají přednost mužům, kteří jim často ubližují nebo je berou na lehkou váhu. V zoufalství jsem se obrátil na svého starého přítele, pana Procházku, abych pochopil, proč je láska tak nespravedlivá.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jeden kus papíru dokáže roztrhat rodinu na kusy. Po smrti tchyně jsem zjistila, že mě v závěti zcela vynechala, zatímco ostatní dostali vše. Teď stojím před otázkou, jak se s tím vyrovnat a jestli má smysl bojovat za své místo v rodině.
Jmenuji se Alena a kdysi jsem žila pro svou dceru Kláru. Dnes se bojím každého jejího telefonátu, protože vím, že za ním nestojí láska, ale jen další prosba o peníze. Můj příběh je o bolesti, zklamání a otázce, kde jsme jako rodiče udělali chybu.
Jmenuji se Milan a pracuji jako mistr v jedné strojírenské hale na okraji Plzně. Jednoho dne mě kolega Zdeněk přiměl zaplatit jeho oběd, což spustilo řetězec událostí, které mi otevřely oči ohledně důvěry, lidské slušnosti a hranic v mezilidských vztazích. Tahle zkušenost mě zasáhla víc, než bych čekal, a donutila mě přehodnotit, komu a proč vlastně pomáhám.
Jmenuji se Ivana a vždy jsem chtěla své dceři Lucii dát na svatbu něco výjimečného. Osud mi ale do cesty postavil těžké rozhodnutí, které naši blízkost navždy změnilo. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem mohla udělat něco jinak, abych neztratila její důvěru.
