Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem naposledy slyšel tátův hlas. Rok po jeho smrti jsem se snažil žít dál, ale bolest byla pořád stejně ostrá. Až jedno nečekané překvapení mi ukázalo, že táta je pořád se mnou – a já poprvé od jeho odchodu opravdu plakal.
Po smrti babičky se máma upnula na mou mladší sestru a jejího manžela, až je její láska začala dusit. Jako nejstarší dcera jsem musela zasáhnout, když se naše společné bydlení změnilo v boj o přežití. Tohle je příběh o tom, jak láska může bolet, a jak někdy musíme zachránit své blízké i za cenu vlastních ran.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy nezapomenu na den, kdy mi zavolali z nemocnice, že můj bratr Petr byl zastřelen při policejním zásahu. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a já začala bojovat nejen s bolestí ze ztráty, ale i s bezmocí vůči systému, který měl chránit, ne ubližovat. Tento příběh je o mé cestě za pravdou, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít spravedlnost v zemi, kde se často mlčí.
Po smrti mého bratra Tomáše jsem zůstala sama s krabicí starých fotek a pocitem, že pro naši rodinu už nic neznamenám. Vždycky jsme byli s Tomášem nerozluční, ale jeho žena Jana mě po jeho smrti odsunula stranou a všechno zdědila. Teď se snažím pochopit, kde se stala chyba a jestli mám ještě právo bojovat o místo v rodině.
Jmenuji se Jana Novotná a v ten osudný večer jsem naposledy slyšela hlas svého bratra Tomáše. Jeho smrt při policejním zásahu otřásla nejen naší rodinou, ale i celým malým městem. V tomto příběhu sdílím svou bolest, vinu i touhu po spravedlnosti, která mě stále neopouští.
