Jednoho deštivého večera jsem přišla o svého osmnáctiměsíčního syna Matěje. S manželem jsme se snažili pochopit, proč se to stalo právě nám, a jak žít dál kvůli naší dceři. Tento příběh je o bolesti, vině, rodinných konfliktech a hledání smyslu v beznaději.
Jmenuji se David a vezmu vás do dne, kdy se mi rozpadl celý svět. Je to příběh o vině, bolesti a otázkách, na které nikdy nenajdu odpověď. Od chvíle, kdy smích mého syna Matěje utichl, už nic nebylo jako dřív.
Jmenuji se Petr Novotný a před rokem jsem přišel o svou desetiletou dceru Aničku při tragické autonehodě v našem malém městě na Vysočině. Viníkem byl sousedův syn, Martin, kterého jsem znal od jeho dětství. Můj příběh je o bolesti, nenávisti, ale i o tom, jak těžké je najít v sobě sílu odpustit.
Můj tříletý syn Erik se utopil v rybníku za naším domem. V příběhu popisuji bolest, vinu i rozpad rodiny, která se snaží vyrovnat s nenahraditelnou ztrátou. Otevírám otázky rodičovské odpovědnosti, sousedských vztahů a síly komunity v těžkých chvílích.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme se museli rozloučit s naší dvouletou dcerkou Aničkou. Její život skončil náhle po tragické nehodě, ale její srdce a další orgány zachránily jiné děti. Vzpomínka na poslední chvíle, kdy jí sestřičky zpívaly ukolébavku, mě bude provázet navždy.
Jedné noci se mi zhroutil svět, když moje novorozená dcera Sofie přestala dýchat v mých rukou. Ta noc prověřila nejen mou víru, ale i manželství a staré rodinné jizvy. Můj příběh je o bolesti, naději a otázce, zda lze někdy odpustit osudu.
