Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že budu stát před svými dětmi a nevědět, kam půjdeme spát. Po smrti mé ženy jsem zůstal sám se dvěma dětmi a život se mi rozpadl pod rukama. Ale právě v těch nejtemnějších chvílích se ukázalo, že i cizí lidé dokážou být rodinou.
Jmenuji se Jakub a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem ztratil Lenku. Po letech jsme se znovu setkali a já pochopil, jak hluboké jsou následky mých rozhodnutí. Tento příběh je o lásce, zradě a o tom, jak těžké je žít s vlastní vinou.
Jmenuji se Petr a po smrti své ženy jsem zůstal sám se dvěma dětmi. Když jsem konečně našel odvahu znovu milovat, všechno se zhroutilo kvůli jedné neuvážené větě mé snoubenky. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i mým dětem.
Jednoho deštivého večera jsem zaparkoval své auto na nábřeží Vltavy, aniž bych tušil, jakou lavinu událostí tím spustím. Když mi voda vzala nejen vůz, ale i důvěru mé rodiny, musel jsem čelit nejen úřadům, ale hlavně svému svědomí. Tento příběh je o chybách, které nás mohou stát víc než jen plech a kola.
Jmenuji se Anička a v létě, kdy požár zachvátil naši vesnici na Vysočině, jsem se rozhodla pomoci hasičům, kteří bojovali s ohněm. I když jsem sama přišla o část domova, našla jsem sílu přinést radost těm, kteří riskovali životy pro nás ostatní. Tento příběh je o odvaze, rodinných konfliktech a o tom, jak i malé gesto může změnit svět dospělých.
Celý život jsem věnovala svému synovi, protože jsem ho po smrti manžela vychovávala sama. Když si našel ženu, doufala jsem, že budeme jedna rodina, ale místo toho jsem se ocitla na okraji jejich života. Musela jsem se naučit pustit a pochopit, že láska někdy znamená nechat odejít.
Jmenuji se Jana a vyrůstala jsem v malé vesnici na Vysočině. Po smrti otce se naše rodina začala rozpadat a máma se uzavřela do sebe, zatímco já jsem musela převzít odpovědnost za mladší sestru i domácnost. Když máma začala ztrácet pojem o realitě a obviňovat nás, že ji opouštíme, musela jsem se rozhodnout, jestli budu dál žít pro druhé, nebo konečně i pro sebe.
Od smrti mých rodičů, bratra a babičky se ze mě stal správce několika domů, které mi zůstaly. Místo klidu a smíření jsem však musela čelit neustálým návštěvám příbuzných, kteří si z mých domovů udělali vlastní rekreační střediska. V příběhu popisuji bolest, vztek i bezmoc, které mě provázely, a ptám se: Kde končí rodinná sounáležitost a začíná bezohlednost?
Jmenuji se Klára a můj život se rozpadá pod tíhou očekávání mé tchyně, která nás nutí opustit domov. Bojuji s vlastními touhami po klidu a bezpečí, zatímco se snažím neztratit manžela, kterého miluji. Každý den je pro mě rozhodnutím mezi loajalitou, bolestí a touhou po svobodě.
V roce 2016 mi lékaři oznámili, že potřebuji transplantaci ledviny. Když už jsem ztrácela naději, objevil se v mém životě nečekaný dárce – Tomáš. Naše pouto po operaci sílilo, ale společná cesta nebyla pohádková a přinesla víc otázek než odpovědí.
Jedné deštivé noci jsem opustil svou rodinu v Brně, přesvědčený, že jinde najdu štěstí. Roky poté mě pronásledovala vina, stesk a zoufalá snaha získat zpět důvěru své dcery. Toto je můj příběh o bolesti, lítosti a naději na odpuštění.
Po smrti mého manžela jsem zůstala sama v tiché vile na okraji Brna. Syn Nikola a vnuci mi byli oporou, ale až nečekaný příchod štěněte, které mi přinesl nejmladší vnuk Lukáš, mi ukázal, že život může znovu rozkvést. Toto je můj příběh o bolesti, rodinných konfliktech a odvaze znovu milovat.
