Když se vlastní domov stane cizím: Příběh jedné matky

„Takže je to rozhodnuté? Prostě se sem nastěhujete?“ vyhrkla jsem, když Tomáš s Monikou seděli naproti nám v obýváku. Vzduch byl těžký, jako by se v něm vznášela nevyřčená slova a staré křivdy. Můj muž Petr mlčel, upřeně zíral do hrnku s kávou, jako by v něm hledal odpovědi, které mi odmítal dát.

Tomáš pokrčil rameny. „Mami, vždyť víš, jak je to teď těžké. Hypotéky jsou šílené, nájmy taky. Máme dvě děti, Monika je na mateřské… Tady je přece dost místa.“

„Dost místa?“ zopakovala jsem tiše. V hlavě mi hučelo. Vždyť jsme s Petrem celý život dřeli, abychom si mohli užít klidný důchod. Těšila jsem se na chvíle, kdy si konečně přečtu knížky, na které nebyl čas, kdy si ráno v klidu vypiju kávu na zahradě a nebudu muset nikomu nic vysvětlovat.

Monika se na mě usmála, ale její úsměv byl napjatý. „Nebudeme vám na obtíž, Jano. Děti budou většinu času ve školce a škole, Tomáš bude v práci… Já si najdu nějakou brigádu. Pomůžeme vám s domácností.“

Zamrkala jsem, abych zahnala slzy. „To není o domácnosti,“ zašeptala jsem. „To je o tom, že jste se rozhodli za nás.“

Petr konečně zvedl hlavu. „Jano, vždyť je to náš syn. Nemůžeme ho nechat na holičkách. Stejně jednou dům zdědí.“

„A co my?“ vyhrkla jsem ostřeji, než jsem chtěla. „My už nemáme právo na svůj klid? Na svůj život?“

Tomáš se zamračil. „Mami, nechci se hádat. Ale kdybychom měli jinou možnost, neobtěžovali bychom vás.“

Zbytek večera proběhl v tichu. Když odešli, seděla jsem dlouho v kuchyni a zírala do tmy za oknem. Petr přišel až po hodině.

„Jano, prosím tě…“ začal.

„Nech mě být,“ přerušila jsem ho. „Celý život jsem dělala kompromisy. Kvůli tobě, kvůli dětem. Teď bych chtěla aspoň trochu klidu.“

Petr si povzdechl. „Já vím. Ale co když to Tomáš opravdu potřebuje? Co když mu tím zachráníme rodinu?“

Zavrtěla jsem hlavou. „A co když tím zničíme tu naši?“

Následující dny byly jako zlý sen. Nemohla jsem spát, budila jsem se zpocená a srdce mi bušilo úzkostí. Všude jsem viděla hračky, dětské boty, Moničiny krabice s oblečením – všechno to už tu bylo, jako by se stěhování stalo hotovou věcí.

Sousedka Alena mě potkala u popelnic a hned poznala, že něco není v pořádku.

„Jani, ty jsi nějaká bledá,“ řekla starostlivě.

„Syn se k nám chce nastěhovat s rodinou,“ vyhrkla jsem a hned mě zamrzelo, že jsem to řekla nahlas.

Alena pokrčila rameny. „No jo, dneska je to těžký… Ale víš co? Já bych to nevydržela. Potřebuju svůj klid.“

„Jenže Petr říká, že nemáme na výběr,“ povzdechla jsem si.

Alena mě pohladila po ruce. „Vždycky máš na výběr.“

Večer jsem seděla s Petrem u televize, ale nevnímala jsem obraz ani zvuk. Hlavou mi běžely vzpomínky – jak jsme dům stavěli vlastníma rukama, jak jsme tu slavili Vánoce jen ve dvou, když děti odešly z domu… A teď mám zase žít podle někoho jiného?

Další den přišel Tomáš s Monikou znovu. Tentokrát už měli plán – kde budou spát děti, kde bude jejich ložnice, dokonce i kam dají pračku.

„A co když řeknu ne?“ zeptala jsem se tiše.

Tomáš se zarazil. „Mami… To bys nám udělala?“

Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich únavu i strach. Ale taky trochu samozřejmosti – jako by měl jistotu, že matka vždycky ustoupí.

Monika sklopila oči. „Jano, my opravdu nechceme být na obtíž.“

Petr mlčel.

„A co když já už nechci být ta hodná máma?“ vyhrkla jsem najednou a překvapila sama sebe.

Tomáš zrudl. „Takže nás nechceš doma? Dobře! Najdeme si něco jiného!“ práskl dveřmi a odešel.

Monika tam stála a rozpačitě přešlapovala. „Omlouvám se… Asi jsme to měli víc probrat.“

Když odešla i ona, sedla jsem si ke stolu a rozplakala se. Petr mě objal.

„Možná jsme měli být tvrdší už dřív,“ zašeptal.

Dny plynuly a já čekala na zprávu od Tomáše. Nakonec přišla SMS: „Promiň mami, byl jsem hrubý. Najdeme si něco jiného.“ Ulevilo se mi i zabolelo zároveň.

Večer jsme s Petrem seděli na zahradě a poprvé po dlouhé době jsme si povídali o sobě – o tom, co chceme dělat dál, kam bychom chtěli jet na výlet.

Ale v hlavě mi pořád zněla otázka: Udělala jsem správně? Nebo jsem jen sobecká matka? Co byste udělali vy na mém místě?